památku? Znamenití ožralci, který sotva žban od ustach odložujú, hned zapominajú, že pili. 10. čo je horší nežli peklo? Zla a bezbožná žena, a sice proto, že peklo zlých len toliko mužův trapi, zla naproti tomu žena i dubrých. 11. Která jest největší ryba? Špalkova riba aneb Stockfiš, protože hlava jest pri moři a ocas v nasej krajině. 12. Tomu, který za bláznem daleko běhá, jak se pomoci může, aby sedíce byl pri nem? Ať sebe samého za nos vezme. 13. S jakim spůsobem může člověk veliký urad dosáhnuti ? Některý skrz Nominativům, t. j. veliké měno; jiný skrz Genitivum, t. j. vzácné narození; Dativům, t. j. obzlaštne dary, podle starodávného přísloví: kdo maže, ten ide; může i skrz Accusativum, t. j. obžalovaní a potlačení druhých; skrz Vocativum, t. j. opravdive povolaní. 14. Který můžu svobodné druhých oklamati? Který noviny a kalendary skladajú."

Jak byly hádanky otiskovány ze sbírek tištěných, svědčí „Nový kalendář tolerancí na rok přestupný" 1816, 1. C. 5—6, kde čteme hádanky vesměs již otřepané ve všech sbírkách starších, jakož vůbec dlužno pokládati ony starší tištěné „Duchovní pohádky" za zdroj všech hádanek pro děti i dospělé v první polovici tohoto století. Uvádíme z kalendáře jmenovaného na př.: „Kdo se jednou narodil a dvakrát umřel? Odpověď: Lazar, kterýž, když ho Kristus z mrtvých vzkřísil, potom zase umřel. — Kdo má očistec na světě? Odpověď: Ten, který zlou ženu má. — Které ryby jsou nejmenší? Odpověď: Jenž nejblíž u hlavy ocas mají. — Co běží a nemá noh? Odpověď: Náš svět a čas. — Co bije a nemá rukou? Odpovědi: Hrom. — Kteří lidé v kostele stojí na pravé straně? Odpověď: Žádný; protože lidé nestojí na straně, nýbrž na nohou. — Čehož jest více ve vodě, ryb čili kamení? Odpověď: Eyb; nebo kamení jest pod vodou a, ryby ve vodě. — Který král jest bez království? Odpověď: Král v kartech. — Co jde černé do lázně a červené z lázně? Rak, když jej uvaříš. -— Komu můžeš tajné věci nejbezpečněji svěřiti? Odpověď: Lháři, protože mu žádný neuvěří."

Sbírku hádanek zapsal do svých pamětí „Bohemica" (v Praze, 1838, I. str. 235—239), Jan Jeník rytíř z Bratříc (1752 až 1845). Škoda, že většinu těchto hádanek pro neslušný obsah dlužno tuto vypustiti. Zajímavě líčí Jeník z Bratříc, jak lid český si liboval na přástkách v těchto hádankách: „Při všech svých schůzkách a shledání sousedským, vzlášť zimního času za dlouhých večerův obyčejně se při prádle u přsslice vesele zpívalo. A když se někdy ten jejich zpěv něco časnějc skončil, tu se teď předkládaly jakési hadačky k uhodnutí. Z kterýchžto některé z nich opravdu za vtipué a nemálo čiperné pokládati se mohou. Kolik jsem já sobě takových z mého mladého věku ještě v své paměti podržel, ty že též v následku oznámím : Mužíček shrbený po polích běhá, nepřide domů, až všecko zběhá? Srp, kterýž se teprve po žních zase na své místo uloží. — Dřevo bylo, listí mělo, nosí to duši i tělo? Dřevěný střevíce. — Panák