Čís. 4. Řemeslná výroba „živého ohně" v Dragačově. Podle skutečnosti nakreslil V. Titelbach.

okolo obtočí provazem. Dva sedláci tahají za provaz, každý na jiném konci, a přivodí v pohyb tyčku, která je na jednom konci trochu končitá. Tímto smýkáním tře se tyčka o poleno, až se zapálí. (Vyobr. č. 1.)

V jižních krajích „Staré Srbije" a v Hercegovině rozdělávají živý oheú pomocí dvou tříhranných dřev, jak vyobrazení 2. jasně představuje. Dříví je vždy lipové. V Makedonii rozněcuje živý oheň jediný člověk zcela prostě, jak ukazuje srozumitelně vyhrazení č. 3.

V jednom kraji kragujevského okruhu v Dragačově našel jsem takořka továrníka „živého ohně". Byl to prostý sedlák, řemeslník, který jako mnozí tamější sedláci obíral se soustruhováním dřevěných nádob, „čutury" na víno a slivovici, jak se domácí výrobou i dnes