scestí taky můžu mnět." Hlava se mu | začala juš plést terna lumerama; začal sázet pomaly a dyž nehdy ale pětku prosázel, tak dostal ekstráto nejakejch2) pár grejearů. Myslel si: „čím flálejc vono to bude lepší, přece padnu na nějaký lumera." Pomaličky sázel, až juž mněl na domku ale sto zlatejch dluhu. Tak si myslel, já přece vyhrát musím. „Dyž jus ') sem prosázul stofku, a{ ešče prosázím padesátku. Já přec musím trefit na to." Ale netrefil nic. Domek si zadlužil, aš potom nemněl juž na tom domku nic. Tak domek nrasili prodat. A šel do cizího kvartýru a myslel si: „Tohle juž téj lutrije nechám." Tak slyšel taky, dyby dostal to kapradí, na velkéj pátek ho natrhal a přines do domka, tak že vo jede-násti hodinách kveta, a že vostane mu s toho nejakéj kvét zlatéj. Tak šel do lesa, tam hde růslo,3) a dal si ho do sklepa. Dyž bylo jedenást hodin, mněl takovéj hluk f tom sklepe, a ta-kovéj strach na. něj pad, dys slyšel ten hluk, sotva dočkal rána. Ráno šel do sklepa, myslil si, že tam bude umět něco voď zlata. Vono tam nebylo nic. Tak kapradí milý vzal a vyházel to fšenko ze sklepa, Povidal si tohle: „S týmle nejni nic. Ešče sem vystál dost strachu a mněl sem strach, aby mně ešče čerti nevzali." Tedy zas si myslil, slyšel vo těch pokladách, že dyby byl s tým ščasnéj. Tady si naverboval t.akovýho kamaráda ze Svojanova, nákýho2) Chajdařa a ted šli do Stašova.') Nad kitašovem slyšeli, že tam v jednom místě je zakopanéj poklad. Tak spolu kopali a dyž juž ucejtili, že by tam něco bylo, náká2) truhla, tak ten Chajdař povidá: „Pane, ted jus se něčeho doděláme " A jak to vyřek, tak truhla jim spadla dolů, a takovejch vlasáčů, lidů vlasatejch, se tam hrnulo ale dvacet k nim a pustili na ně strach, a hoši vzali zaječí náturu a utíkali pryč. Ted si cestou povídali Ten Kornifél povidal tom Chajdařoj: „Vidíš, já sem ti povidal, že se u toho nesmí mluvit, tys mluvil a jaks začal mluvit, tak se nám to stratilo, ta truhla." No ale dyž juž nemněli nic, tak si povidali: „Ted nám inšího ne-zbejvá než pudem do téj Palovéj ka-

mennice5) v Rohožnéj. Tam préj, dyš tady byli Svejdi, tak tam sedlák zavez do téj kamennice ze štyrma párama koní stříbra. Tam préj mužem něco dostat." Tak hoši po jedenásti hodinách tam šli a začali kopat. Tak ale kopali tak daleko, as6) skoro přišli na truhlu. A dyš přišli na tu truhlu, tak Kornifél povidal — von nepovídal nic, ale mykal hlavou na toho Chajdařa a ukazoval7) rukou, že juž brzo budou to mnět. Chajdař mu povidá: „Co pak mykáš hlavou, co pak chceš?" A jak to Chajdař řek, tak hned truhla jim spadla dolejc, a takovéj bejk hroznéj se tam výskyt, a z huby mu sálal plamen, a ted na milý chlapy sehnal. No, chlapi dyš to uviděli, tak ted se rozběhli: Chajdař ten utíkal pryč dolů po poli, a Kornifél strachy se pustil dolů s toho kopca tady a k tom se-dlákoj. Tam si votevřel — jo, voni zavřený nemněli — a vlez pod lavicu a byl tam skrčenéj, as6) se rozednívalo, a ten bejk se díval voknem na něj. Tak miléj Kornifél so vodebral a běžel domka. Povidal si: „Ted préj s terna pokladama tahy préj nic nejni."

Tak ale jednou přišel k ňoin z Bystřice8) člověk Povidali si vo téj lutriji. Povidal jom Koruiféloj: „Pane, dybysme mněli s krchova hlavu, tak by nám pověděla lumera." — Kornifél povidal: „Jak pak bysme to uďáli ?" — „Inu," povida, „dyž bysme ju dostali, tak bysme si musili zavopatřit březový pružinky, co za rok takový pružinky vyrostou na bříze, a je v hor kéj vodě rozpařit, pak tu hlavu terna pružinkama sekat a napsat lumera na. takovejch cedulkách, a kerý vyndou, tak f téj hlavě vostanou, a kerý ne-vyndou, tak je ta hlava vyhodí venka. Můj otec byl hrobařem, tak voni k ňom chodili, aby přines umrží hlavu s krchova. Ale von povidaljim: „Dy-bys mně dával tisíc rejnskejch, já ti ju nepřinesu, já s téma věema nechcu nic mnět. Tak dyž můj otec jim povidal, že jim ju nepřinese, tak se žebrali hoši a nechali ho." — Tak Kornifél s tejm9) s téj Bystřice šli spolu sami pro tu hlavu do Eadiměře10) v noci. Dyž ju přinesli, tak ju v noci sekali terna pružinkama a napsali ty lumera na papír, na cedulky, a dali