ju do komůrky a uechali ja tam byt do rána. Tak ráno tam šli do komůrky a dívali se na lumera. Luinera, jak je tam dali do hlavy, tak tam ležely. Tak potom, dyž lumera jim žádný nepověděla, tak povídal Kornifél: „Hde sme hlavu vzali, tam ju musíme zas zanést." Tak druhou noc hlavu vzali a zas do Radiměře na krchof do kost-nieo ju tam položili. A dyž ju tam položili, tak šli spátky zas domka Dyš přišli do baněnskýbo lesa, tak teď » chlapama, s Kornifélem a tým By-střickejm, to začalo tlouct v les*',") ale Kornifél tolik nedostal, co ten By-střickéj. Bystřickéj dostal tolik ran, a tak s ním to tlouklo vo zom, as sotva došel do Bystřice A dyš přišel do Bystřice, tak třetí den s toho mněl smrt. Umřel. A je konec

To vykládal Václav Cupal.

Slejchávám, jak je za Prahou Blaník, že je velká louka, ale nihdá že to seno s ní nesklidí. že to fšecko přinde do Blaníka. V jednej dědině u Blaníka sloužila děvečka u sedláka. A jednou mněli podmáslí a japka k vo bědu. A vyběhla jim venka sviňa. A děvečka nechala jídla a běžela pro svinu. A sviňa utíkala pořád pryč a

vona za ňou. A dyš přiběhla k tom Blaníku, skala byla votevřená, a sviňa tam do ní zběhla, a děvečka běžela za ňou A díra so za ňou zavřela, jak tam vlezla. Tak běhala za svinou sem tam. Tak tam k ní přišel voják a povídal jí, jeslí by byla tak dobrá, aby jim vyházela hnůj vot koní. Tak vona, i Ž9 jo, že vyhází. A druzí vojáci ty tam leželi; hlavy mněli položený na nikách. A vona se toho vojáka ptala, že jak tam dlouho sou. A voják jí povídal, jesli tady sou ešče ty ptáci,') co mají') ty bílý fěrtochy s terna dlou-hejma vocasama, že aš tady nebudou, že vyndou tam vocud ven. A dys s hnojem byla hotová, tak zas šla na-spátek, a ten voják jí dal za tu prácu něco do klína, a povídal jí, ace'2) nedívá na to, aš přinde domka. A vona dyž byla kus na téj louce, tak se přec podívala, co to má f tom klíně. A mněla to samý kobylince. Tak ju vysypala, že by se jí doma smíli3). A dys ze svinou přišla dorn, voui zas právě vo-bědvali. Mněli zas podmáslí a japka. A vona jim povídala, že proč tak dlouho na ňu čekají'), že dyí mjhli jest, že vona se nají dost. A voní jí povídali: „Víš-li pak, jak seš tam dlouho? Je akorát dneska rok, běželas ze svinou pryč. Co paks tam lide ďála ?" Tak jim to povidala, že tam házela hnůj a hde byla, a že jí do toho fér-tocha neeo dal, vona nevěděla co, a jí povídal, aby se na to nedívala, až doma, a vona že se na to spíš podívala, a že to byly samý kobylince. „Tak prój se podívejte, nechcete-li věřit, mám ešče fěrtoch doposud za-mazanéj " A vona co mněla mnět zamazanéj, vona to mněla samý zlato. Tak jesli ví, hde to vysypala. Vona ž« ví. Tak tam šli to hledat, ale juš to bylo pryč. Tak šli aš ke skále, a skala byla zavřená Tak to bylo.

To vykládal Francek Moravec.