Předchozí 0396 Následující
str. 367

Moravské národní pohádky a pověsti z okolí sloupského.

Ze sbírky Jana Soukupa do tisku upravuje B. M. Kulda. @PP@(Pokračovaní)
(Pokračovaní)

Šli' potom okolo sedlák i, a on dělal plot u roli z kopřiv. Pán Kristus se j-tal: „Proč ten plot tak špatně děláš?" Sedlák: „Aby trval jenom ?ároveň se mnou." Pán Kristus odejda pravil svatému Petrovi: „Lidé nesmějí ode dneška vědět, kdy který umře, proto že by jeden nechtěl pro druhého nic dělat."

Šli přes les a našli měch peněz. Svatý Petr řekl: „Toť máme štěstí; měch peněz!" Pán Kristus řekl: „To není štěstí, to je smrt" Na to sedli pod strom a jedli kousek chleba. Přišli tři mládenci a zpívali. Zastavili se u měchu a zaradovali se. Pak se domluvili, že se rozdělí o peníze na tři díly. Usypali jich a poslali toho jednoho do města kupovat vína a chleba. Tomu hned přišlo na paměf, koupit do vína jedu, aby ty dva otrávil a zůstalo mu všecko. A ti se zase dom'uvili na něj, že jej zabijí, až se vrátí, aby měli peníze sami. Jak přišel, hbitě jej zabili, a potom jedli a pili, ale také oba zhynuli tím jedem. Pán Kristus pravil: „Vidíš, Petře, žo to je smrt!"

Potkali potom mládence spanilých tváří a Pán Kristus zacpal si nos. Šli dál a tam ležel zdeclilý kůň; zas svatý Petr zacpal si nos a pravil: „Pane, ten mládence nesmrdčl a ty zacpals noc; tato mrcha ale smrdí, a ty ho nezacpáváš." Pán Kristus odpověděl: „Ten mládenec víc smrděl než tato mrcha, protože byl hř/šný."

Dále na cestě přišli k děravému dubu. Pán Kristus měl ne štovičku na čele, seškrábl ji a dal ji do toho dubu. „Proč to děláš?" ptal se svatý Petr. Pán Kristus řekl: „Uvidíš, až půjdem podruhé okolo." Za nějaký čas šli okolo toho duba, a svatý Petr viděl tam cosi lítat; pravil: „Pane, lítají tady muchy." Pán Kristus: „Přistup blíž, ať vidíš, co to je." Svatý Petr přistoupil; byly tam včeličky a měly tam svůj sklad medu. Povídal Pán Kristus Petrovi: „Abys věděl, jak se těm zvířátkům bude říkat, to jsou včeličky, proto že jsou z mého čela."

2. O zlé ženě.

Byli rodiči a měli dceru; bylo jí Anča. Když byla dospělá, byli by ji rádi vdali, jenom že měla velkou hubu na každého. Ne troufali si ji vdát. Slíbili, že jí dají moc peněz, čtyry sta po sdavcích a čtyry sta, když ji muž nebude bít za měsíc. Jeden si ji vzal a dali mu čtyry sta hned. Bylo třetí den po sdavcích a ona se začala s ním


Předchozí   Následující