kované otázky o původu Chodů, jak o tom podána zpráva v závěrečném oddílu tohoto (5.) čísla „Z národopisného ruchu".

Názor o výstavním životě na chodském statku nehyl by úplný, kdybychom si tu nezašli do zadních jeho místností, do oblíbené hospody „u tří Chodů", podívat se na pravé hudce z Chodska. Na kla-rinet pískal Jan Dufek z Tlumačova, zpívaje po chvilkách" čtveračivé i dumné písně chodské. Na housle mu přiznával houdek, jmenovec jeho Jan Dufek ze Staré Pasečnice a oba provázel Jan Kobez z Domažlic, ze staré dudácké rodiny, na dudy. Viz vyobrazení na str. 389.

Pojizerský statek byl zdařile vystavěn podle návrhu architekta J. Vejrycha, kterýž konal zevrubná studia staveb poji-zerských, zejména staveb v Přišovicích a Přepeřích, jakož i Dlaskova statku v Dolankách u Turnova, na nějž upozornil českou veřejnost kromě jiných staveb lidových ve Světozoru po řadu let před NVČ. akademický malíř J. Prousek. Bezpečným průvodcem po výstavním statku pojizerském je dílo Prouskovo „Dřevěné stavby starobyle roubené a lidový nábytek v severovýchodních Čechách", vydané v Praze 1895 (viz o něm Č. Lid V. 85—86). Tam poučuje Prousek kresbou i slovem o zařízení a výzdobě staveb pojizerských. Srv. též podrobný referát Dra. J. Šimáka „Pojizeří na NVC." ve Světozoru 1895, str. 510 a d.

V Šimákově referátu čteme důležitý popis kroje vPojizeří. Vážíme si znaleckého vystižení charakteristických zjevů krojových pro Horní a Dolní Pojizeří. Druží se popis tento k článku pí. Ho-blové v C. Lidu IV. 5. a 6. číslo. V zájmu věci pro paměť budoucí tuto otiskneme zajímavé Šimákovy a odjinud neznámé zprávy o kroji tamějším, jemuž č. Lid v řadě četných článků o lidovém kroji československém nevěnoval dosud pozornosti, ač kroj ten rychle mizí se všemi zvláštnostmi hlavně při úboru ženském.

„Horní Pojizeří, stýkajíc se všude skoro přímo se živly německými, spíše podléhalo vlivu cizímu. Přirozeně utrpěl nejvíce kroj mužský. Oblek mužský vždy je prostší, aniž lze ho vypraviti a vyzdobiti jako úbor ženin. Pochopíme snadno, že dnes smíme jen předpokládati a dohadovati, že i mužská chasa měla zde svůj význačný, charakteristický pro krajinu šat. Figuríny sedláka z Podkrkonoší a v oddělení zvykoslovném vyobrazení krojů na Jičínsku z počátku XIX. století a několik zbytků z krajů ostatních je vše, co nás na výstavě poučí. V Podještědí, na Turnovsku nedoptáš se po starém obleku mužském, zbyla jen tchořovka a pás brkem prošitý, jinače nic.

Horák vysocký (viz vyobrazení na str. 197) oděn je v kožich, obrácený vlnou do vnitř, ozdobený po švech páskami koženými, v zadu pak našitými kvítky. Modrý bruclek, zapjatý kovovými knoflíky, sahá až po kyčle. Černé koženky zabíhají do těžkých bot. Za mrazu sedlák kryje ruce hrubými kozelčími rukavicemi s palcem. Po domácku ovšem chodí jen ve spodním šatě a bosi.