Z obrázků jičínských spatřuje se rá< již jinaký. Ovšem vidíme jen, že rolník jičínský oděn kožichem, jednou žlutým, po kolena, lemovaným beránkem a krášleným zelenými pásky, jednou bílým, sepjatým sponami a vykládaným bílými proužky, jednou šedivým, krátkým kožíškem a koženkami do vysokých bot. Na hlavě sedí niu čepice tchořovka, buď všecka vysoká nebo nižší se zvýšeným předkem. Z kraje okolo Turnova vím jen po paměti, že zachytil jsem kdesi staříka v kožíšku ovčím, vyšívaném na zádech pestrými tulipánky.

Úbor ženský sestavujeme z různých výšivek výstavních fotografií p. Šimonových, nad to vzpomínáme zároveň figuríny v selské síni v Museu království českého i poznámek z výstavek krajinských. Ko-šilka honosí se krátkými, vydutými rukávci, začasté i vrapovaným vej-ložkem, krejzlíkem. Obojím vyšívaným, buď přízí nebo hedvábím, bílým, žlutavým nebo višňovým, „tvrdě" červeným. Za vyšívání nastupují tu krajky, tu zoubky červené a modré. Šněrovačku děvčata nosí buď vysokou s puntem, pak slově životkem, nebo bez puntu, nízkou. Punt jest o sobě, na ňadrech zasunut do šněrovačky, na tuhém podkladě potažen je černý samet, hedvábný brokát červený nebo zlatá tkanina, u chudších ovšem prostší látka. Není-li punt protkáván, vyšívají jej pestrobarevným hedvábím. Nízká šněrovačka je z látky podobné, bílé, růžové, zlaté i pestře tkané, vyšívaných je pořídku. Spíná se v předu sponkami, přes ně pak běží úzký pásek, skrovně vyšívaný a na knoflíček zapjatý.

Šíji bílou panenka otočila si trojrohým šátkem, plátěným (nebo později tylovým), v okolku i růžcích vyšívaným, cípy dva napřed překládá přes sebe za punt nebo pod pásek šněrovačky. Na Boleslavště říkají šátku tomu radlická, u nás nevědí o jménu zvláštním. Šátečků podobných je na fýstavě mnoho. Motiv ozdobný vytěžen je povýtečně z říše rostlinné, k níž vyšívačka přibrala útlé detaily ptačí. Z jablíčka nebo růžičky vyrůstá trojdílná ratolest, větvící se v halouzky a roz-viliny sličně kreslené. Drobný listen k listenu, kvítek ke kvítku přivíjí se, pokrývaje půdu ve tvaru čtvercovém jako miniaturní damaškový gobelín. Od cípu k cípu jednodušším ornamentem, shodného však námětu běží neširoká bordura. V barvitosti převládá zase tón tvrdé červeni, hned za tou řadí se barva černá, neschází však ani šátečků modrých, smetanově i jasně požloutlých, i pestrých, komponovaných v lahodném, souzvuěném koloritu.

Sukně mezulánka, doma tkaná (lněné osnovy, vlněného outku), hrubá, rozličné barvy, vždy však lomené, bývala tak vzácná, že někdy ve vsi měli jedinou a ke svatbám z celé vesnice nevěsty si jí půjčovaly. Lacinější sukně byla cajčka. Zástěra, bez rozdílu zvaná i fěrtochem, převládá bílá, vyšitá bílou nití nebo višňovým hedvábím. Má široký lem dolení a v poli drobná kvítka. Z podhoří zahlédneš i zástěru modrou, na níž výrazně odrážejí se bílé květy neb i strakaté ornamenty, zdá se však, že modrý fčrtoch zanesen je k nám