Ale schází ještě úbor hlavy. Tu je hornímu Pojizeří vlastním vínek, příbuzný rouškám, zavíječkám z jiných končin, ale tvarem i provedením, pokud známo, jediný. Vínek je široká páska, klade se přes čelo na vlasy podvinuté do „žihonu" nebo spletené v korunku, a v zadu zavazuje, čelo vínku, vyšívané, vybíhá na dolením kraji uprostřed mírnou vlnkou v cípek. Vázanka sama je prosta vší zdoby a jen konce její jsou zase vyšity. Půda vínková kryta je zcela hustým pletivem hedvábí. Ploché stehy svedeny jsou v mnoholičné ornamenty pospolu se tísnící, znatelné jen různým leskem hedvábaé niti. Na základě, takořka vykládaném takto, buď černém nebo karmasino-vém, vystupuje tré velikých květů, effektně odlišených buď zlatem nebo svéží barvou, založenou v jasných tónech. Co do motivů skládány jsou kytky tyto bujnou fantasií od prostých jetelových trojlístků do divokých, zpeřených a křiklavých tvarů bodlákových. Vzácnější jsou vzory srdéčkovité a růžicovité. Květy na vázankách nemají s hlavní ozdobou pravidlem ničeho společného. Tvoří fantastickou skupinu listů a úponek kolem střední růžice, barev ostrých a málo harmonických. K vyšívání pojí se i třpytné cetky. Vínky jinobarevné, bůstkové nebo dokonce applikací vypravené pocházejí dojista již z dob úpadku. Jen vínkem zdobily si hlavu dívky. Vdané nosí hladký čepeček nevyšívaný, s oušky, obroubenými krajkami, přes čepeček teprve vínek; jdou-li z domů, převážou nad obé loktušku „na kačenu". Loktuška vyšívána je jen v cípech a zavití „na kačenu" upravuje roušku tak, že tři růžky po stranách a v zadu ční ven.

Nejmladším krytem ženské hlavy jsou bolubinky, kteréž zavládly, když vínky přestávaly, jak povídají naše babičky. Holubinek skupinu nádhernou shlédnete ve skříni turnov-ské, pak ve vitríně č. 77 uzlíč-kových i mřížkových, divného a divného díla řemeslného. Mezi nimi nemalou ozdobou jsou šedé holubinky uzlíčkové, zvané v Podkrkonoší „vápen niky", na kteréžto půdě útlé ornamenty polovypuklé jsou modelovány z bílých uzlíčků, namnoze i vyznačeny tmavou konturou i výplněmi. Tento tvar zdá se druhou zvláštností horního Poj'zeri. K holubince naší náleží vázanka jednoduchá, červena u svobodnýih, fialová nebo vínová u provdaných. Holubinka novopacká, vyšitá květy červenými, vějiřovitými, nejspíše zanesena je k nám odjinud z kraje.

Po holubinkách nastoupily zlaté a stříbrné čepce městské. Lidových, rázovitých čepců kovových v podhoří není. O svatbě nevěsta stavěla si v čelo vysoký věnec, spletený z umělých květin, zvláště růží, třpytných zrcaďélek a pestrých fáborů. Spatříme taký, zhotovený po staré paměti, ve vitrině turnovské.

Bílé vyšívání je řidčí. Většinou nosily se jen loktušky, vyzdobené v týle širokým, rozletitým trsem květinovým, nejčastěji á jour vyvedeným. Z vinutí nemáme než koutra, ač jich již poskrovnu, vyšitá plochým stehem hrubou přízí.