Špenzry z měňavého hedvábí, skladitých límců, nadouvaných rukávů, které šustí v zadu sličnými varhánky, sneseno jest na výstavu s dostatek. Ale ovšem s tíží rozhodnouti, co na nich městského a co lid sám přizpůsobil.

Ohlédneme se ještě po špercích. Třesavá jehlice ze skleněných korálků, několik šňůr ohnivých granátů kolem hrdla a dukáty na nich, stříbrný prstének s kamenem granátovým zdobí děvenku. K tomu šateček vyšitý a vonička, a panenka je v parádě.

Dolní Pojizeří presentuje se nevěstou v mladoboleslavském cípu a hojnými výšivkami tam i ve výtvarné skupině. Zříkám se popisu kroje na Boleslavsku, bylť pěkně vylíčen ve Světozoru 1894 str. 552, i nezbývalo by, než opakovati.

Vytýkám jen zběžně dojmy, vyplývající ze srovnávání obojího rázu. Čím hlouběji do středních Čech, tím více příkrasy, především zlatem. Zlatě vyšívané šátky v horních krajinách jsou vzácné, dole již obyčejué, šněrovačky dolení skoro vesměs září zlatými květy a portami, o vyšívané zlatem košili se horáku ani nesnilo, na Pšovanech děvčata pyšní se i puučoškami vyšitými hedvábím a střevíčky zlatistých ozdůbek. Vyšitého ložního šatu na peřinách také na severu není.

Vínek mladoboleslavský je docela jinaký, uzoučký, zlatý, k čela přiléhá sbíranými krajkami, nad to stužuje se vyšívanou pentlí. Náš vínek turnovský vidél jsem nejjižněji v okolí Kněžmosta, nepřesahá tedy někdejší pomezí plemenné. Holubinka je jen b/lá, za to vázanka její má tuhá křídla, připevněná na papíře, čehož u nás není.

Jak bílé a barevné výšivky liší se výzdobou svou, těžko rozeznati na výstavě, kde krajina obojí nerozdílně je řáděna. Jen z paměti na výstavku boleslavskou přidávám, že jižnější Pojizeří zachovalo si množství prací, provedených technikou, o níž pod Ještědem není stopy, totiž stehem křížovým, jak na velikých koutrech, tak na drobných šátcích a ručnících.

Na konec stůj poznamenání několika nástrojů našich vyšívaček. Kterak krajkářky skládaly dílo své v drobné záhyby, poučíme se na strojku varhánkovém o dvou válečcích, ležícím ve vitríně vysocké. Holubinky vyšité oškrobené žehlily se na měkké podložce na hliněných, nebo dřevěných palicích skleněnou ruční žehličkou. Obé vystavilo Turnovsko. Zevrubné vypsání všeho díla holubinek uveřejnila pí. B. Hoblová ve 4. a 5. IV. čísle ročníku Českého Lidu "

V pojizerském statku (viz na str. 392 ) upravil pěkně sochař V. R. Smolík starou školu vesnickou za pomoci učitelky slč. M. Kyka-lové Vyobrazení podáme dodatečně. Za kathedrou seděl starý učitel nedaleko tabule dřevěné na podstavci, kde právě se cvičila žákyně v „ajmolanou". Na stěně visela tabule plátěná s „foršriftem" : „Ne bohatství, sláva, žezlo ani koruna — nikoli! cnost jediná blaží člověka!" Učitel právě se chystal upraviti ze zásoby čerstvých brků péra brková pro potřebu žactva. Na kathedru si připravil metlu,