Slavnosti moravské značí v dějinách NVČ. nejskvělejší bod života výstavního, kde ledová lhostejnost a liknavost k národopisu českému roztála nadobro údivem, jaké poklady a půvaby zejména Morava chová v lidovém podání, v bohatých, malebných úborech, v celém životě lidovém.

Vzácní a milí hosté z Moravy provedli ve dnech 15.—18 srpna v amfiteátru tyto slavnosti a obřady: tance valašské s písněmi z Kozlovic, hody z Troubska, svatbu z Velké, svatbu hanáckou, hanácké právo (viz vyobrazení na str 399), robotu, dožatou (viz vyobrazení na str. 400., str. 401. a str. 402.), jízdu králů (viz Č. Lid II., 105.), tance a zpěvy královniček (viz zvláštní přílohu), jakož i řadu jiných výjevů ze života dětského a pod; Obšírně líčiti tvto slavnosti není třeba. O nich se dočte každý v knize, vydané k těmto slavnostem „Slavnosti a obyčeje lidové z Moravy na NVČ. r. 1895," jejíž obsah viz v Č. Lidu V., 87. Pořadatelé výpravy moravské s p. ředitelem L. Janáčkem v čele zasluhují všeobecného uznání za horlivost, s jakou vypravili a nastudovali jednotlivé výjevy a obřady.

Zásluhou p. Dušana Jurkoviče, spolupracovníka č. Liď), zavítali na sklonku NVČ. z Uh. Slovenska četa Slováků, aby v amfiteátru znázornila život lidu slovenského. Pozornost upoutali zejména Dětvané ze zvoleňské stolice. Kroj jejich jest neobyčejně důležitý primitivní starobylostí. Již úprava kšti> e je nápadná. Podáváme na str. 403. laskavostí pana prof. Kouly vyobrazení typické postavy Jana Kražliaka z Dětvanských Lazů. Plné copy čili „kéčky" bývaly na Detvě odznakem zachovalosti. Proí. Koula popisuje tuto úpravu kštice: Hustý vlas je rozdělen a rozčesán na čtyři stejné díly příčnou a podélnou stezkou, takže dva copy splývají před ušima a dva na zad. Zadní dva copy častěji se nesplétají, a možná pak viděti vzadu prstence namaštěných vlasů, v předu pak dvě kéčky. Také bývají copy tak upraveny, že zadní pár copů visí přes ramena ku předu přední jsou pak svázány v zadu řeménkem na znaku.

Takovouto úpravu vlasovou měli hosté dětvanští. Měli své hudce. Gajdoš Matúš Šujafanga a Juro Melik se starožitnou fujarou dovedli nadchnouti primitivní hudbou k vášnivému tanci, u nás nezvyklému, v němž vynikali"ze všech Juro Chamula a Jíro Gonda, tančíce ohnivě „odzemok zbojnický" (viz vyobrazení na str. 406. a str. 407.). Z trenčanské stolice přišli tři muži, děvčata a žena v bělostném úboru z Marikové a jiná družina se švarnými děvuškatni a dvěma šohaji z Vidrné. (Viz vyobr. na str. 408.) V amfiteátru byla pěkně improvisována „koliba" s celým pozadím a před ní byly provozovány hry, rozproudilo se veselí za zvuku prosté hudby a bujných i tklivých zpěvanek slovenských. (Vyobrazení koliby viz na atr. 409.)

Znamenitého úspěchu došly nezapomenutelné hanácké přástky z N á k 1 a. Vzpomínám tu s pietou jména autora, prvního sběratele