Prostřednictvím emigranta J. Sezimy Rašína vyjednáváno tajně r. 1631 mezi Valdštejnem a českou emigrací v Dymokurech, ale bezvýsledně. Se Sasy r. 1631 i se Švédy ?. 1639, ? 1643 navraceli se dočasné někteří emigranti do obou panství; v Bydžově i lutheránské bohoslužby na čas zavedli. Markéta Salomena Slavatová, rozená tímiřická, vrací se při všech vpádech švédských na čas do Čech a podporuje na svém panství rozvoj protestantismu. Vše, co reformace katolická již způsobila, bylo zvráceno, do Dymokur, Žlunic a Chotělic dosazeni kněží nekatoličtí.

V tom tkví jedna z příčin, proč v těchto krajinách tak dlouho a trvale potom reformaci katolické bylo odpíráno. Vždyť i úředníci nekatoličtí na panství byli po válce, jak svědčí nařízení r. 1644 Pavlu Palfymu z Erdödu a Plassensteina, pánu na Dymokurách, Žlunici a Chotělici, aby takové úřednjky ihned propustil.

Dle udání komisařů napočteno na rok 1651 na Dymokursku ještě 977 nekatolíků, na Chlumeckú 1071, na Poděbradsku 850, kterážto panství v náboženském ohledu k nejspustlejším kraje Hradeckého počítána. Když lid se bouřil, v 1. 1650—1655, byl teprve vojskem z Hradce násilně utišen. Chrámy byly pusty, bez kněží, osady v popel obráceny. Sedlák byl žebrákem o bídném přístřeší, chatrném oděvu a špatném živobytí, jsa vydán útrapám robotním.

Roku 1652 měl děkan chlumecký ve správě 5 kostelu farních, poděbradský 8 farních a 11 (!) filiálních, bydžovský 4 farní a 4 filiální. Na panství Dymokurském připomíná se r. 1680 při restaurovaném chrámě králoréměsteckém farář Jiří Turek, ? jehož farnosti patřily filiální chrámy v Dymokurech, Chotěšicícb, Kněžicích, Beranicích, Slovci a Záhornici.

V dobách nejtěžší persekuce lidu selského objevovaly se po Čechách tajné sekty náboženské. Na Bydžovsku a Chlumeckú založil v polovici XVIII, věku bydžovský rabín Mendl náboženskou sektu Abrahamitů či Israelitů. Chudí lidé z dalekého okolí hojně ? ní přistupovali. V roce 1747 nebo počátkem r. 1748 byly schůze, které tajně a v noci se konaly, prozrazeny, členové přísně trestáni a náčelníci ? smrti odsouzeni. Ale výstraha neúčinkovala; sektáři scházeli se dále, ovšem že s větší opatrností a doma horlivě písma čítali. Proto vykonal hejtman Dymokurský r. 1780 s rychtáři přísnou »vizitaci« po staveních a hledal zapovězené kacířské knihy.

Jaké smýšlení v lidu vládlo, ukázalo se po vydání tolerantního patentu r. 1781. ? vyznání helvetskému přihlásilo se na Dymokursku veřejně v Činěvsi na 900 osob, z Králové Městce dalo se v měsíci březnu r. 1782. nad 60 rodin v Dymokureeh zapsati ? víře evangelické. O vsích ostatních podrobných zápisů nemáme, ale známo, že přihlašovali se lidé v hojném počtu. Velenický sbor vystavěl r. 1785. svůj chrám i školu. Tenkrát čítal 500 duší, do r. 1896 vzrost na 1525.

A převrat pokračoval. Zapsal purkmistr královéměstecký, Florian Velebil r. 1782. v pamětní knize, že i s kazatelen bylo publicírováno nejvyšší svolení, že se čtení bible každému dovoluje, že nekatolíci mají