ku sňatku mezi mužem a dívkou před dvěma světskými svědky a r. 1889. přímo hylo duchovním zakázáno, aby církevní obřad při godeži vykonávali.

Svůdce býval uvržen do žaláře, tam holí sbit a na potupu posazen na osla, mezka a vozen po obci. V Německu naopak užíváno téhož prostředku, aby byla stíhána žena, jež svého muže se odvážila bíti. Když se podobná porušení povinné úcty zjistilo, byla žena odvážná posazena na osla, a jela obrácena a držela místo uzdy ohon zvířete, jež pohaněný manžel musel vésti. Případy takové nebyly nikterak řídkými, neboť v St. Goaru ? jmenovanému účelu stále mezek vydržován. *)

Z mnohých starobylých obyčejů patrno, že u Bulharů původně dívka sama byla provdávána. Cena její při zasnoubení, čili agaralbk není ustálená, řídí se dle jejích schopností. Zvyšována bývala dle krásy, pracovitosti, rodu, obratnosti, síly i dle jiných okolností. Kdežto u Bulharů o náhradě otci smlouváno, u starých Germanu bývala cena určitá.

Peníze, které otec druhdy brával za svoji dceru, nyní si neponechává pro sebe, nýbrž za ně kupuje dar a výbavu pro ni. Obyčejně se opatří skříň nebo truhla na šaty i jiné potřeby. Někdy dostává je sama nevěsta, aby měla jakousi zálohu v případě, že by ovdověla. U Turkmenů naopak se musí kalým vyplatiti otci aneb jeho mužským dědicům, i stávají se také případy, že áOletá nevěsta musí vydati poplatek, který jí ženich při svatbě odevzdá, svému desítiletému bratrovci, na nějž právo dědické náhodou připadlo. Platí se za ochranu prokazovanou jí od příbuzenstva za svobodna.

Zasnoubení dle právního svého základu jest smlouva o slibu, který má jiný splniti aneb sám smlouvající. V prvním případě jsou 1o otcové neb poručníci, kteří jménem svých svěřenců se zavazují, že tilo v zákonitý sňatek vstoupí. Na dotvrzenou této shody dává obyčejně strana ženichova zálohu buď v penězích nebo v jiných předmětech. Zřídka bývá záruka od druhé strany vyžadována. V dřívějších dobách mohl otec neohlížeje se na vůli svého dítěte dle libosti rozhodovati o jeho budoucnu. Z toho vznikaly časté neshody mezi rodiči a dítkami, když se náklonnost posledních jinak projevovala. Mnohé jsou narážky na takové nešťastné sňatky v národních písních. Strana, která slibu svého nesplnila, byla povinna poskytnouti druhé přiměřené náhrady. Umřel-li jeden ze snoubenců, všechny dárky, jež zesnulý obdržel, musí býti vrácenyo

Nyní otec vyslechne mínění dceřino dříve, než se rozhodné slovo pronese, neboť by jinak ani snubní smlouva se nemohla proresti. Původní neobmezený strůjce osudu mladých lidí jeví se nám pouze vykonavatelem jejich vůle. Pvozbodnutím exarchátu z r. 1883 bulharská církev uznává sice souhlas rodičů za žádoucí ku sňatku, ale na odpor otce nebo malky nebere se ohledu, nemá-li týž spravedlivého základu, nejsou-li kanonické překážky a odepírá-li se požehnání z nějaké osobní libůstky.