Předchozí 0373 Následující
str. 363

V Kvetnú nedeľu tiež osypané: makové slíže a mäsová lebo zapražená polievka. Vôbec mak hrá zvláštnu akúsi úlohu, lebo i na Velký Piatok v každom dome musí byť osypané s makom. V ten deň ani evanjelici mäso nejedia.

V prvú slávnosť veľkonočniu tiež varí sa viacej jedál a síce: polievka hovädzia lebo kuracia, chrenová omáčka, kapusta a už opísaný beránek.

Moji mili krajania môžu mi síce i zazliť, že tak bezohladne vystavujem ich vkus i chuť svetskej kritike. No keď sa jie, musí sa i piť a tak môj referát bol by neúplný, keby nepodával i nápoje, aké sú vo zvyku.

Nám Slovákom bohužiaľ prischlo, že pálenka nám je druhým chlebom a že je obľúbená, to dokazuje i jej nesčiselné zvečnenie v poesii ľudovej. Statný Detvanec spieva si o nej: „Pálenka lingoška, neni ťa len troška, neni ťa len tía. dne, vypijem ťa snadne — a na zemské statky chudobný, zato ale v piesňach bohatý maríkovan presláva na chuti:

„Pilo by sa pálené — keby bolo varené — na mu dušu!"

No i v tomto ohľade sa ľud civilisuje a jestli je v tom útecha, potešme sa, že pálenku zanecháva a viacej sa oddáva pivu a vínu. Pravda, len tam, kde i majetkové lepšie stoji. Naši svetári poznajú pivo, víno, »rigél« (likér), koňák (cognak) i ochmanské (hofmanské) klapky, ale zato pálené, uvarené s cukrom a so starým sadlom vždy ešte je v poctivosti. No vypije sa i jednoduché s paprikou, so zázvorom, ďumbierom a s kmínom (rascou). Pre kútnice (šestonedielky) pripravujú ho »s bobkami«.

Obľúbenejšie ako pálené zemiakové je režné, borovička, slivovica a belovica.

Na budúce zmienim sa ešte o pečive, o nastolování, o slávnostných jedlopisoch a podarúnkoch pri týchže.

Srovnávaoí studie o svatebních obyčejích, zvláště o svatbě v Makedonii.

Podává Dr. Emil Fait.

Bulharský godež odpovídá našemu zasnoubení a má s ním také stejný význam společenský. Byly učiněny pokusy, aby tento důležitý rodinný akt nabyl v očích církve stejné váhy jako sňatek. Za tou příčinou se mnohdy také tvrdívalo, že přerušení těchto úmluv má se pokládati za stejnoznačné jako rozvod. Poněvadž proti tomuto úsudku silně se vzpíral dosavadní hluboce zakořeněný, lidový obyčej, z toho důvodu rozhodnutím exarchátu r. 1883. prohlášeno, že nemá býti vůbec žádný církevní godež uznáván, nýbrž že týž se má pokládati za slavnostní slib


Předchozí   Následující