nyní stojíme, kráěíval. A jak milá a památná nám tato místa býti musí. Kterak jsa duchovním, svým věřícím iitěchy, rady a pomoci poskytoval, jiné zase poučoval a vzdělával, že ho odnikud ze žádné fary propustiti nechtěli, až musel tajně odejíti a tam pak pro něho plakali a jej litovali, že jim byl jinam přesazen. Sbíral mezi lidem staročeské pověsti, písně, hry, pověry a pořekadla, aby je před zapomenutím uchránil. Mnohé nehody a nepříjemnosti ve svém živobytí snášeti musel a když již na odpočinutí byl, ještě ve svém starém věku knihy spisoval a tiskem vydával. Po Čechách na památná místa jezdil, tam starožitnosti vyhledával, pohanské mohyly a pohřebiště prokopával, žaroviska otvíral, nalezené památ-. nosti sbíral a do Českého musea pro památku nám i budoucím u-kládal a tak mnohou vzácnost před zkázou ochránil a zachoval, začež oslavení zasluhuje a to se mu zde může projeviti toliko dáním památné desky na jeho rodný domek.

Při těch slovech okázal na místo, kdež byla deska rouškou zakryta. Rouška spadla a památní deska, věncem okrášlená, byla odhalena. Načež třikráte Sláva! provolána. Krásná černá mramorová deska se. zlatými písmeny pěkně se na bílém dřevěném domku pod slaměnou střechou mezi oknem a dveřmi vyznačuje. Úhledně vyrytý nápis: »Zde se narodil dne 4. února 1787 P. Václav Krol-mus. Zemřel dne 24. října 1861.« Po odhalení zapěly sbory píseň »Svatý Václave«, při níž v zástupu mnohé oko slzou se zarosilo.

Po tomto slavnostním odhalení desky zahájena v protější zahradě před okny Krolmusovými pod širým nebem beseda, ke kteréž májové stromořadí vedlo. V průčelí nad výstupkem, kde se zpívalo a deklamovalo, byla malovaná krajina, po stranách rozličné vlastenecké nápisy, jako: Sláva statným cechům! Chvála věrným Češkám! Sláva vlasti a národu! Na zdar našim výtečníkům. Sláva našim vlastencům atd. Nade vším tím Český lev se skvělou korunou a s prapory. Dole z divadelního jeviště přestavěna besed-nice, kde se jindy divadlo hrávalo, tam se teď pělo a deklamovalo.

Střelba zase oznamovala, že nastane druhé oddělení slavnosti. Do besedy šlo četné množství lidu a naplnili prostranství její, ale ještě více jich zůstalo venku za besedou za plotem a odtamtud poslouchali. Březinský starosta a já byli jsme ustanoveni vybírat do besedy vstupné a dávat vstupenky platícím. Sokolové na stráži počali tam za besedou odháněti. Řekli jsme jim, aby je nechali; neb ti, kteří poslouchají za plotem, do besedy nepůjdou, a kdyby byli zahnáni s jednoho místa, přeběhnou na druhé anebo utekou domů a měli by po slavnosti. Tedy mohli i venku poslouchati. Beseda započala proslovem, potom následovala ouvertura, deklamace, zpěvy spolků, i hudba se zpěvy, neb byl program vybraný. A když se tolik pěvců na jednom místě shromáždilo a své nápěvy zaňotili,