dle zvyklostí polských nutno přeď obědem skleničku ostré vodky vypiti. Ne v každém polském domě umějí důkladně i důstojně tento velmi oblíbený cholodziec dělati, a kuchař, který ho dobře připravovati umí, pohlíží na druhého, toho tajemství nevědomého, asi jako doktor medicinae na prostého učedníka v lékárně.

Hned po cholodci následuje »jablěanka«, »šlivianka« a všelijaké »anky« a »janky«, jichžto názvy až na jazyku bolí. V nich také smetanu nalézáme, nebo nedostatek smetany semo tam moučným lektvarem se zakrývá. Skládají se ze smetany, pak z nějakého ovoce, ku příkladu z jablek, hrušek, slivek, jahod atd. Zde budiž zmínka i o »máslance«, která se chystá z podmáslí, k němužto kuchař kopr, rozdrobená zeměata anebo krupici atd. přidává.

Přirozeným pořádkem přicházíme nyní k »baršěi«. Ten má velikou přednost, že jeden z jeho živlů jest hovězí polívka. Číhává arciť na bídného člověka v Polště také jakýsi nepoctivý baršč, jenžto se pouze s vodou vaří.

Hovězí baršč tím se připravuje, že se řípa na způsob našich nudlí tence a zdlouha rozkrájí a v hovězí polívce vaří. Okolnost, vzalo-li se k tomu bílé neb červené řípy, rozhoduje druh baršče, který hned k bílému, hned k červenému náleží. Hledíš-li do mísy naplněné takovým červeným barščem, a můžeš-li sobě představiti, jakobys ji obrácenou nad hlavou viděl, zdálo by se tobě viděti růžová nebesa s nesčíslnými zlatými hvězdičkami, rozumí se, že tyto hvězdičky jsou vlastně jen žlutá očka hovězího tuku. Mohli bychom červený baršč také k moři krve přirovnati, po němž dukáty plynou, a uprostřed něhož strmí jako skalnatá výspa hovězích kostí, smutnými zříceninami masa poněkud pokrytá. Někdy, ale zřídka, také některé outlinké knedlíčky pro větší rozmanitost celku se dodávají. Chuť tohoto baršče opravdu příjemná.

»Kvas« jest z kyselého zelí vyvařená nejostřejší šťáva, v níž tak zvané »klusky« truchlivé plovecké cvičení provádějí. Jsou a nejsou to knedle a nudle, jen že ponejvíce obsah kluzek tak nízko pod vnitřní cenou našich šlechetných knedlíků neb nudlí stojí, jako nemotorná jejich zevnitřní postava. Zvláště ten druh klusek, co se do kvasu dává, z mouky »hrečané« (pohanka po polsku sluje hreěka) na samé vodě připraven, dtrsnatou svou povahou tuze příkrou kyselost ještě protivnější činí, jakoby člověk struhadla polykal.

Kapusňák (totiž poctivý) jest polívka s hojností kyselého zelí, s přimíšením všelijakého masa, jako hovězího, šunky, rozličné drůbeže atd. Kyselost zelí, zmírněna tukem a jinými zvířecími částkami masa, i samou klihovatinou zelí, nejen na podnebí lahodně působí a občerstvuje, ale pomocí připojeného kmínu také dosti líbeznou vůni vydává a k zdraví žaludka patrně přispívá. Možná říci, že kapusňák má do sebe všechny ctnosti na slovo vzatého »bi-