zpátek (u mužského) zvláště kratěeji přistřižené, »jako když se čuně lekne«. Namístě ostříhali vlasy říká se: oštulcovat, obr.at, voštěchtat. »T_o jseš oštulcovaný, obraný.« O 'holohlavém se říká, že má hlavu jako koleno. Aneb: »Má holou páou.« »Má na hlavé execírplac.«

Pětka, číslo pět jest u nás, jako jinde nápadná — zvlášť oblíbena. K označena podobnosti, všestejnosti, zastupuje číslo páté. »Chtěl jsem: koupit toto, ale je to pět jako pět.« »Dělá, jako by neuměl a.ni pět ipočítat«, říká sie o člověku potutelném. O člověku bystrém se říká: »Ten umí víc než pět počítat.« »Sebral svých pět švestek a šel.« Trvání času rovněž .označujeme číslem pátým. »Co by pět napočítal.* »Než pět napočítá.« Vděk i radost zastupuje číslo páté. Ghceme-li o kom říci, že může býti rád, toho a toho si vážiti, řekneme: »Ten může všech pět ,olízat« Zde číslo páté značí . pět jxrslů. Nelad, nepořádek a podobné označujeme rovněž číslem pátým, ovšem ve spojení s devítkou: »Je to tam všecko páté přes deváté.« »Cetl to páté přes deváté.« Nešetrnost, nehospodárnost projadřuje rovněž ipětka, opětně ve spojení s devítkou. »Hospodaří tam od devíti ku pěti.« »Pro pětku do hlavy!« Užívá se při podivení, při překvapení. Tato pětka přetvořena z, výkřiku: »Pro pět ran Krista Pána!« Jako označení mála platí pětka. »No, tam toho dostaneš: čtyři prázdné a páítou jen tak vysy;panioii.«

Osoba povídavá, jež nic nemůže smlčeti, co jí bylo svěřeno, slově také u nás trajda:. »Ta trajda všecko vytrajdá.« »Ne, abys to v hospodě vytrajdal.«

»Má pranty, škuby,« říkají o tom, kdo bud" sebou zmítá a jinak se snaží, usiluje z nepříjemné situace se dostati, nebo vytčeného cíle dosáhnouti. »To jsou ňáké ranty«, chloiuba. vynášení, okázalost.

LeíntaJti se v jídle, volně, dlouho .iísti: »To je 'doba, než se nalepntáš.« »Jestli pak se již nalemtáš!«

Napráskati se, vedle natlučení něčím (práská bičem),, znamená "též hodně se najísti, nasytiti. »Ten toho spráská,« kdo hodně sní.

Je jako fiěipajdl, o člověku suchém, svižném, pohyblivém.

Ťululum, hloupý, pošetilý. Děti na sebe pokřikují: »íululum, ťulukunl na ptáky, za krejcar dal šestáky,«

Šetrnější výraz pro zloděje: »Je chmatavý, neneehavý, na nic není ošklivý*, čili, že jide po svých domů. eokioliiv se mu hodí, že není vybíravý u braní předmětů.

Děvčeti s povahou prudší říkali »hošák«. Školačka, která si hrála v družině chlapců, také tak se jmenovala.

Šandrlice, přezdívka ženě, dívce, nepořádné, nedbalé domácnosti.

Laňkvara, menší kaluž, řídké bláto, vůbec něco tupě tekutého, tak říkají o másle, o povidlech a podobné hmotě, která vůbec má jeviti tuhost, že jest jaiko laňkvatria. I o blátě na botech: »Plno laii-kvary ma obuvi.« »Madí laňkvaru před sitav«iní,m«, znamená kaluž, bláto. Ten šenkýř má laňkvaru (vyvětralé pivo).

Habaděj také u nás značí s důstatek, množství, »Mám toho do habaděj. Dal toho až habaděj.«

Kortyzon, říká se starému velikému člověku, obyčejně starému ženichu: »Takový kortyzon nepotřebuje se ženit,«

Premorarie, říkají staří lidé nějakému výkladu, napomínání, domluvě a podobně. »Pro každou maličkost dělá hned takový premoraťie.«