nitě. Garda čítala pres 100 mužů. Veliteli byli podřízeni dva nadporučíci: Josef Jetmar ml., lékárník, a »Verleger« Václav Fal-t} s, skladník tabáku. Jan Zeman, městský lesní úředník, byl pod-poručíkem, poddůstojníky dva Podhajští, Pifl a krejčí Lorman. Z počátku byla naše garda vyzbrojena pouze pikami a šavlemi; později dostalo se jí pušek, potom také stejnokroje, totiž klobouků a šedých spodků s pruhem červeným. Po dva měsíce cvičil Buditele gardu každodenně »na bělidlech«, podnikaje častěji.též pochody do okolí.

Památného dne 13. června 1848 konala garda výlet do háje Neciošínského. Tam do bezstarostné nálady pojednou bleskem udeřila zpráva, že je v Praze zle, že se tam staví barikády! Přijel s tou zvěsti litomyšlský kožešník Hek, příbuzný známého1 osvícen, ce F. L. Heká v Dobrušce, vraceje se z Prahy. Buchtele ihned gar-disty zalarmoval a ohnivou řečí vyzval je k pochodu do hlavního města; kdo se chtěli výpravy zúčastnit, měli pozdvihnout ruku. Učinili tak všichni. A již chvátal Buchtele k purkmistru Straníkovi, tlumoče žádost Národní gardy, aby Praze, která lůzou ohrožena jest, na pomoc jíti a ji brániti mohla. Spolu žádal chytrý velitel o úřední průkaz, jenž by litomyšlskou gardu k výpravě té opravňoval. Purkmistr vyhověl. Svolil k výpravě a i certifikát vydal, čímž později Buchtele velikých nesnází ušetřen jest. Litomyšlí lomcovalo nesmírné rozčilení. Konaly se přípravy k pochodu a starostlivé ženy honem pekly a sháněly rozmanitý proviant na cestu.

Časně ráno dne 14. června svolával buben gardisty »na bělidla«. Odehrály se dojemné a komické scény loučení a pak za víření bubnů garda vykročila, nepřehlednými davy provázena až za město. U hospody »na Babce« čekalo 14 selských povozů, aby gardisty dopravily přes Vysoké Mýto na železniční stanici v Zámrsku, odkud se do Prahy vlakem jeti mělo. Buchtele se obával, že husaři Mýtské posádky budou národní výpravě klásti překážky. Ale bez nehody projeli naši podle kasáren, kolem hlavní stráže i přes náměstí Vysokomýtské, a šťastně octli se konečně na nádraží v Zámrsku. Tam se právě přihnal vlak, nabily prchajícími Pražany. Někteří vystupovali a mezi těmi naši poznali krajanku, sestru kloboučníka Popiera. Utíkala se do Litomyšle a na prosbu gardistu ochotně převzala od nich mnoho prstenů a hodinek, aby je doma odevzdala opuštěným rodinám.

Za chvíli se oznamovalo, že pojede vlak, vezoucí do Prahy na 300 vídeňských studentů. Buchtele postavil své mužstvo' řadou podle trati a naši skutečně zahlédli v mihnuvších se vozech mladistvé tváře a rozeznali dokonce litcmyšláka Benoniho (potomního lékaře ve svém rodišti). A zase nový rozruch! Připojilť se náhle ke gardě, kde se vzal, tu se vzal, JUDr. František Brauner.