Králové a královničky, v Praze, 1911, s vyobrazením). Účast lidu na slavnosti byla ohromná a Domažlice prapory vyzdobené nezářily snad ještě slavnosti tak velkolepé, jež svědčí o tom, že snahy národopisného sdružení docházejí plného ohlasu a pochopení. V zasedací síni okresního domu byla jako součást slavnosti otevřena výstavka obrazů V. Malého, akvarelů a kreseb Šete-líkových, vesměs chodských motivů. Obrazy a kresby ty repro-dukovány jsou v publikaci J. Vrby Domažlice a Chodsko, jež bohužel nebyla redakci Českého Lidu poslána a tedy o obsahu nemohu podati zprávu. Bovněž pozvání s programem nedošlo. Referát jsem upravil podle Nár. Politiky.

Matiční slezský den na výstavě v Orlové ve Slezsku. Neděle 1. srpna byla vyvrcholením výstavy. Slezská Matice osvěty lidové uspořádala za přispění členstva odborů z Jablunkovská »Hrčav-skou svatbu«. Na výstavním stadionu provedena svatba a po ní zatančili Jablunkovští a Sedlišťané lidové slezské tance, jež jsem podrobně v Českém Lidu XXV. popsal.

Národopisný den v Píšťanech konal se za veliké bouře a krupobití, jak líčí red. Hejret v Nár. Politice 1926, 3. srpna. Národopisný odbor Vlastivědného musea v Bratislavě se Slovenským cr'zineckým svazem uspořádal v Píšťanech dne 1. srpna 1926 národopisný den, jenž sliboval býti nejkrásnější, ale stal se opakem. V sobotu dostavila se nepohoda, takže vlaky odvolány a jen v menších částech přijeli hosté, zvláště z Moravy a rovněž ze Slovenska. Z mnohých dědin nedostavili se účastníci z obavy, že kroje budou za deště zničeny. V průvodu mělo býti přes tisíc venkovanů. V neděli dopoledne se zdálo, že přece se odpoledne vyjasní. Ale marně. Jen chvilku bylo pěkně. Váh byl již roz-vodněn a zaplavil vše. Odpoledne přišly zprávy z hor, že bude ještě hůře. A stalo se. Za hodinu stoupla dravá řeka o metr. Okolní dědiny trnuly strachem, co bude dále. Sjelo se přec jen dosti účastníků v krojích, i hostů, mezi nimi byla též zastoupena Praha a Brno, z domácích hlavně Bratislava se starostou Oká-nikem, županem Drem Bellou a četnými přáteli národopisnými. Odpoledne seřadil se v městě průvod, v němž byly čtyři hudby venkovské. V čele byli Čičmanští, následovaly Vajnory, Zarieč, Čataj, Bošaea, Kochanovce, Hamry a Stankovce; zvláště nádherné byly kroje z Čiěman a Vajnor. Hoši z Bošáce pustili se nato do práce, za chvilku postavili máje a čiěmanští zatančili »Pod šable«. Bylo to skvostné číslo, kdy chlapci a děvčata ve vy-sukých botách, v krásných krojích točili se v kole. Ale již přikvačila bouřka a za chvilku spustily se kroupy. Nezhylo, než rychle slavnost přeložit do divadla a lázeňské dvorany. Takřka mžikem bylo vše pod vodou a řeka poblíž stoupala. Předvedeny