drovnic, měchur) však již nikde v našem okolí nepekou. (Horáčková. Milevsko.)

Je-li kobylka z husy, o Martině zabitá, bílá, tuhá zima zavítá. (Chochole, Božetice.)

Zábavám na den Kateřiny říkávalo se »Kateřina« a byly někdy pro vdané i pro svobodné společné. Večer strojívala se večeře »Kateřina«, a to kolikrát dosti skvěle. Někdy takové zábavš, byla-li jen i svobodné, říkalo se »Eozmarinka«. V této se kupo-vávala rozmarina a brala do hostince, kdež se doprostřed stolu stavěla. Potom hoši a děvčata chodili po sále a dávali připíjet a prodávat rozmarýnu, která holka ji přeplatí, té připadne a ta si ji odnese. Nebo vybere se od všech dívek na ni a pak se řeže, žo každý dostane větévku na prsa. Také se říká tančení tomu slavnost »šáteěková«, tančívaly se při ní tance se šátečky. Děvčata na ni schválně šátečky vyšívala a připravovala, aby jedna před druhou se chlubila uměním vyšívačským. Hoši loudili a každý tanečník od své milé šáteček přece k ránu obdržel za to, že ji prováděl při tanci. Byly tance, v nichž se šátečky mávalo, točilo, proplétalo, na které pohled byl překrásný, malebný. Zů staly některé skrovné zbytky dosud na toto umění taneěnieké.. Kdo viděl takový tanec šátečkový, nezapomene nikdy dojmu.. Jaká to hudba barev pestrých krojů druží se k hudbě nástrojůí Jak se malebně šátečky proplétají, na nichž barvou modrou a červenou květy vyšívané hýří!

Na Kateřinu býval oblíben také tanec pentličkový, pentličková zábava, při níž každá dívka zavěšuje tanečníku na prsa pentličku. Také si napichovali o takové taneční slavnosti se stužkami i rozmaríny. O šátečkových tancích viz Zíbrt, Jak se kdy v Čechách tancovalo, Dějiny tance v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a' na Slovensku z věků nejstarších až do nové doby, Praha, 1895, str. 359.

Když na sv. Barboru husa chodí po sněhu, o vánocích bude choditi po blátě. (Novotný, Kučer.) Před sv. Barborou ovazují skoby u dveří lipovým lýkem a světí je, aby se zlo lěj nemohl do stavení dostati.

Na sv. Barboru sázívají do květináče, zemí naplněného, tří větévky. Jeden zasadí větévku višňovou, druhý trnkovou a třetí hruškovou. Než je však vsadí, napíše každý na lístek to, co by si přál, aby se mu vyjevilo. Lístky pak přilepí na větvičky a je i s květináčem dají do sklepa, kde je každý den zalévají. Komu se větvička do Štědrého večera zazelená, tomu se prý vyjeví to, co je na lístku té větvičky napsáno. (Doubek, Milevsko.)

Když na Barboru uříznou tři proutky třešňové a tři švestkové a nechají je až do sv. Tří Králův ve vodě, rozvijí. Musí při