tom každý den vodu vyměňovati. (Burda, Milevsko.) Na »v. Barboru zasadí větvičku višně do hrnku s vodou a dají do tepla. Každý den vodu vyměňují až do vánoc. Komu se proutek zazelenal, ten dlouho nezemře. (Jelínek, Milevsko.)

Štědrý den v Přeštěnici. Přijde pastýř k oknu a zatroubí, a děti se po něm porouhají: »Slouha troubí pod podloubí, když nemůže, sládek mu pomůže.« Po vinši ještě zatroubí, a služka mu donese bochník chleba, vánočku a vdolek. Potom služka nese od večeře kosti ovocnému stromoví, a studánce kousek vánočky a tři vlašské ořechy a ohníčkovi také jako studánce. K večeři máme. polévku, ryby a vdolky a po večeři rozvěcujeme jesličky a modlí-nii! se růženec. (Koutník, Přeštěnice.)

Štědrý den ve Zbislavi. Postavíme stromek a jesličky před okno. Čekáme, až přijde pastýř a bude troubiti. Slouha odtroubiv, říká venku za oknem: »Dej vám Pán Bťih dobrý večír. Pochválen Pán Ježíš Kristus. Přeju vám slavný a veselý svátky, abyste je ve zdraví užívali s menšími hříchy, s větší radostí, po smrti do nebeského království se dostali a já i s vámi.« Okolo šesté hodiny večeříme. Před večeří se modlíme růženec. Pak zasedneme ke stolu. Máme jikrovou polévku, lívance, ryby na černo, pískorky, štrudl. Po večeři neseme studni koledu a pak se strojíme na půlnoční. (Brčka, Zbislav.)

Porouhání dětské po slouhově troubení. Náš slouha má černou ovci, já mu půjdu pro ni v noci. Až řekne, co to nesu, já mu řeknu: Smo'nou louč! Slouha troubí pod podloubí, vyhánějte děvky dlouhý, svině, ovce, do jalovce, krávy zase do zelí! (Lípa, Níko-viee.) Slouha troubí, pod podloubí, vyhánějte děvky dlouhý, pusťte ovce do jalovce, kozy do trní. (Doubek, Milevsko.) Já mám. doma Anku, já mám doma Anku, já mám doma Anku, ku, ku! ľ^ebo: Janku, kam jdeš? Na strouhanku! Vem tam s sebou naší Anku! ku, ku! (Hora, Velká.) Na Štědrý den prý troubí slouha: Náš slouha má ženu Mařenu, dceru Kateřinu a syna Martina a sám je bulík! (Dušek, Bránice.) Slouha troubí pod podloubí, vyhání ty holky dlouhý, prasata, jehňata. (Vratišov.) Závěrek troubení slouhova na Štědrý den: Dajte, teta, sejra, dajte, teta, sejra! (Lukáš, Velká.) Srv. Antonín Lego, Pastýřské melodie Sedlčanska, Praha, 1900, s nápěvy.

Když slouha odtroubí, říkává: Dej vám Pán Bůh šťastný a dobrý večer! Vinšu ju vám šťastné a veselé svátky, abyste je ve zdraví přečkali, jak jste se jich dočkali, s menšími hříchy a s větší radostí se do nebe dostali, tam kde se všichni svatí radují a já s vámi! Pak zase zatroubí, a hospodyně mu dá vánočku, vdulky nebo lívance, buchtu a rybu. Slouha poděkuje: Požehnej