kerník prodlabal v polici čtvercovou díru (6" až 8") a vložil do ní »kuželicu«, jasanové ložisko ze 2 půlek s obrubou; v kuželici se vřeteno otáčí. K pravé půlce kuželice sahá z boku police kosý výřez uzavřený klínem, který se nahoru vyráží i s pravou půlkou kuželice a zpětným ¦ otáčením běhouna vytáčí se ce^ý trýb z police ven, má-li se složení »rozhodit«. Kuželice je svrchu navrtána otvorjr k ložisku šikmými, do nichž nacpává-mlynář prasečí štětiny a vtlouká je do »komore« kolem vřetena, aby je při tření chladily, čep vřetena se maže v létě lojem, v zimě olejem; kupovaly se vždy 2 věrdunky (asi Vt kg) loje.

Na vřeteně jsou 2 »talíře«, kotouče vyřezané ze suché dii-bové (někdy i bukové) fošinky (asi ľ v průměru a tlusté jako ráf kola). Sekerník vydlabe v jejich středu čtvercový otvor pro vřeteno, kovář okuje jejich obvod horkými zděřemi a po okutí vyd-abe zase sekerník při jejich krajích 12 nebo 16 čtyřhranných otvorů pro »civke«. Cévky (12 nebo 16), »dřínové« kulaté tyčky se čtyřhrannými stopkami (dlouhé 6" ve světlosti, bez šířky talířů), zasadí sekerník do o-tvorů v obou talířích (také s kročkem podle rozvodu palců v kole) a uklinuje je klínky kváskem natřenými. Říkalo se: »mele dvanástke« nebo »šestnástke«; při dvanástce běžel kámen rychleji, ale kolo palčilo, šestnástka šla volněji, ale lehčeji. Talíře s cévkami se jmenují »kolečka« a »kolečka se stavěla«, když je sekerník nebo mlynář s velikou péčí navlékal na vřeteno a upevňoval. Po'ožil vřeteno do výrezu moučnice, otáčel jím volně a křídou k ráMm talířů přidržovanou zkoumal polohu koleček a podle potřeby utahoval do mezer vřetena 4 klínky s obou stran talířů, aby oba usadil do přesného středu vřetena neboli »vecentroval«, i do kolmice na osu. Pod spodním talířem omotal pak kolem vřetena plátno- namazané kváskem nebo kytem z vápna, tvarohu a bílku, přes plátno navinul motcuz, rovněž namazaný a jeho konce přibil k talířům, aby snad kolečka po vřeteně nesjížděla. Pod kolečky je navlečen na vřeteně také železný »vaček«, zděř, v jejíž rozích jsou zaraženy železné skobky, které vnitřním svým hrotem utahují vaček ke vřetenu a vnějším přiléhají k jeho hranám; o ně tluče při mletí korčák. K bokům vřetena na konci trýbu jsou přišroubovány a zděří staženy 2 železné ná;platky »pazoury«, které svírají boky kypřiče v běhounu.

Lub je dřevěná díže Wem mlýnských kamenů, aby z nich nielivo nemohlo vypadávat. Části lubu z měkkého dřeva »ótore« byly počíslovány a stavěly se do 2 železných pásů »ráfů«. Spodní Pás ležel kolem spodku, k hornímu pásu se ótory přidržovaly a zahnuté jeho konce se stáhly šroubem. Lub přesahoval asi J4' nad běhoun. Nynější lub jest jen z 2 půlek, je stažen jedním