str. 142
sívá, veverka se posmívá. Kuš, kuš, kuš, vrazím do tě nůž, vrazím do tě zabijáček, budeš pištět jako ptáček, vrazím do tě kudíičku, vyrazím ti dušičku. Frant. Rezkova.
Mlácení cepem. V Holkovicích na Horažďovicím při mlácení ve dvou ozývá'se: »Jedna, dvě«, při mlácení ve třech »Pes kulhá«, v šesti »Selka peče vdolky, nemá na ně mouky«. Kdo při posledním mlácení posledně bouchne cepem, tomu říkají, že »povede Mandu«. »Dojí« se říká o tom, kdo při mlácení posunuje ruku po držáku cepu. Na cepu jest: držák, ošití, sfur, biják.
Kajetán Turek.
Privilegium na tisk Nebeklíčů. Známé spisy Martina z Ko-chemu Velká štěpná zahrada a Nebeklíč, vydané rodinou Svobodů v Brně, byly r. 1749 obdařeny privilegiem tiskařským od Marie Terezie. Toho roku Franc Hanzely a Josef Kniebandl, poruoníěi Emanuela Svobody, sirotka po Jakubu Maximilianu Svobodovi, žádali, aby prodlouženo privilegium ku privátnímu tisknutí a prodávání na Moravě a ve Slezsku bylo opět prodlouženo na deset let. Odvolávají se na starší povolení Karla VI. 22. března 1729 a 11. června 1740. Privilegium prodlouženo a bez jejich vůle a vědomosti, jak při jarmarečním času, tak i jindy v těch deseti letech tisknouti, dovážeti, anebo prodá.vati nesměl nikdo, leč pod pokutou desíti hřiven ryzího zlata. ustus.
Příborské říkadlo. Pan Hynek Mélhuba, řídící učitel v. v. v Senici, sběratel písní a výšivek z Litovelska, zapamatoval si z doby svých studií na učit. ústavě v Příbore (maturoval tam r. 1879) říkadlo, mně jinak neznámé, jež tuto podávám, poněvadž nevím, bylo-li již kde uveřejněno. Když děvče nechce vstávat, matka děvče budí a pobízí. Matka: Stavaj, lenivá divko, galani jedu. Dívka (ptá se ospale): Jaké maju šaty? Matka: Červene. (Prízvuk na slabice »ve«!) Dívka: To nejsu moji! Matka: Modre. Dívka: To nejsu moji! Matka: Zlatohlavové. (Prízvuk ,na slabice »vo«!) Dívka: To nejsu moji! Matka: Větrem podšite. (Prízvuk na »ši«!) Dívka: To su moji! Eug. Stoklas.
Kdy bude bouřka f Jak se dozvíme, kdy bude v létě bouřka? Počítejme od březnové mlhy sto dní a nechybíme. (Jindřichův Hradec.) Frant Rezkova.
Jak cepy mluví. Jedním cepem: Bac, bac. Dvěma: Tylcem, palcem, tylcem. Třemi: Po placku, po placku, po placku. Čtyři: Po pečenku. Šesti: Táta mámu češe. — K tomu.třeba několik vysvětlivek: Tylec je zadní strana sekyry nebo motyky. Placek se říká dosud »po pasekách« koláči. »No pekli stě co na svátky?« »A toš udělala sem čtyry placky a věc nic.» Užívá se také slova hňup a třgál. Poslední dvě mají však význam spíše nadávky.
V. J. Obšívač (Frenštát).
|
|
