r. 1871 o »plastickém« provedení svatebních obřadů z Plzeňska na výletu »Umělecké Besedy« r. 1870, hledala jsem v ročníku Květů r. 1870, není-li tam záznam o tomto výletu... A byl! Napsal čtveračivou zprávu o této výletní plzeňské svatbě »P. L.«, který se účastnil svatby a rozjarené o výletu ve Květech píše. Kdo to asi psal? Moje dohady (podle zkratek), že to mohl býti L. Pinkas, nebo Ludevít Procházka (proč by se podepsali napřed příjmením a pak jménem: P. L.?) uvedl na pravou cestu biblio-tekář Národního musea, p. Dr. Frant. Pátá, že jsou to zkratky stálého přispívatele do Květů: Protiva Liška. Marně jsem hledala tohoto spisovatele v pomůckách literárně-histoTických. Přispěl radou bibliotekář Národního musea, p. Dr. Antonín Do-lenský, autor »Slovníku pseudonymů v české a slovenské literar túře«, v Praze, ?. vydání 1910, a poučil z rukopisu, chystaného pro nové vydání této praktické knížky, že se tak podepisoval (Liška) Antonín Fux, magistrátní úředník. Dozvěděla jsem se dále, že jako rada magistrátní daroval Národnímu museu bohatou knihovnu, která svědčí, jak dárce byl muž všestranně vzdělaný, obíraje se zejména »tajnými« vědami východními, kulturní historii starověkou a středověkou. Děkuji uctivě za laskavou ochotu oběma pánům bibliotekářům.

Květy z r. 1871, chované v naší rodinné knihovně v Plzni (zvěčnělý tatínek, ředitel Vyšší průmyslové školy, byl milovníkem českých knih a časopisů), vedly mne stopou zmínky při Kroupově obrazu ke Květům r. 1870 a odtud dále k referátům v souvěkých časopisech denních (Národní Listy, Pokrok) i k časopisu týdenníku »Humoristické Listy«, jehož redaktor J. S. Vilímek byl hlavním pořadatelem celého programu na výletu »Umělecké Besedy«.

Ustupuji nyní v pozadí, abych dopřála slova účastníkům selské svatby z Plzeňska u Všenor 5. června 1870 a místo svého opisu a popisu raději předvedla svědky nadšené [radosti, s jakou bylo uvítáno přírodní divadlo o selských námluvách a selské svatbě z Plzeňska. Jak tedy svědčí a co vypovídají:

Antonín Fux (Protiva Liška), Hálkovy Květy 1870, č. 24, str. 191: ... Bylo to věcí novou, že jádrem výletu bylo vystrojení svatby selské, která přes pole k domovu ženichovu ze Všenor na Řídkou se ubírá, a že veškeří ostatní účastníci výletu vlastně byli hosty této svatby. Jak na programu bylo, počala svatba či zábava námluvami na prozatímní jevišti — zde viděli jsme, že svatebníci jsou vesměs v kroje plzeňské oděni a sice v samé originály, tak že ani nit nebyla přidána, což dámám zvláště slušelo.

Námluvy tyto podržely ráz představení divadelního; tento