ráz, však očividne zmizel, když starosvat byl veškeré hosty na svatbu zval a když nevěsta z domu otcovského se loučila a od rodičů žehnána byla — zde nebylo více divadlo, zde pojednou stála před námi opravdivost. Viděli jsme kolkolem pohnutí v pravdě svatební, a toho byla příčina, že obřad ten nebyl na jevišti, nýbrž v kruhu účastnivšího se lidu odbýván a že originální kroje a vzorné provedení úloh, zvláště obou rodičů, dovedly všechnu strojenost setříti a celou upřímnost svatební do mysli účastníků vlíti.

Když zástup ze Všenor se hnul, nebyl to houf výletníků, rozličně se bavících, nýbrž průvod svatebníků, s veselím svatebním a řekněm to, účastníci začali opravdově výskat, jako o svatbě skutečné. Nový život rozbujnil se, když přišla svatba do vsi, do pole, živlu svého: koláče lítaly, hosté výskali, sličné Plzeňaěky zavdávaly rosolky atd. To nebylo bavení a zasmáni obyčejného výletu, ale kratochvil z brusu nová, která i srdce potěší. Děkujeme Umělecké Besedě za tuto kytici z kvítí svatebního a z luhů plzeňských.

Nejsme u konce! Když přišel veselý průvod do úvozu lesa všenorského1, to mihají se pestré postavy v davech a ve chvíli stojí před ním houfec cikánů, cikánek a dětí, kteří průvodu cestu zadrhnou. Tato chvíle byla nejsměšnější co do půvabné a rozkošné malebnosti a zároveň opravdivosti.

Mezitím co starosvat vyjednává o výkupné, ohlížíme se po cikánech (kdyby byl na blízku býval četník, jistě by se jich byl tázal po pasu, nebo prý přišli přímo z Kumun) v širokých kloboucích, pravých surkách, v bílých širokých gatěch s taškami a čutorami. Pleť cikánsky osmáhlá a bradáči pohlaváři s bradami, ve vrkoče spletenými. A cikánky?! O těch nelze mluvit, ty musel vidět a do těch černých očí jiskrných) se zahledět!...

Co jsme dosud popsali, byla pouhá hra, ale taková, která původností svou v zábavě působí jako jiskra elektrická a toho si právě výletníci přejí... Dále popisovati nebudeme, neb pak byl déšť a déšť zplodil tíseň a tíseň zplodila zmatek a zmatek zplodil zármutek v žaludku atd. atd., avšak věc byla dobrá a proto jsme povděčni »Umělecké Besedě«, že odkryla novou kratochvil a za druhé, že dovedla hru maškarní úplně zakrýti pravdivostí a originálností, což asi je zásluhou pánů z odboru výtvarných umění... Na brzké shledání, avšak s tou pod mínkou, aby cikáni uhodli pohodu.

Neznámý zpravodaj, Národní Listy 1870, ě. 152, 153: ... Za čilého ruchu, jaký se zvláště za posledních dob v »Umělecké Besedě« jeví a za výboirného programu zábavy bylo lze se nadíti velikého účastenství výletu... Naděje ty nebyly věru marny;