významné, jako přece bylo přírodní divadlo u Všenor, k jehož úspěchu přispěli rodák škvrňanský Jakub Škarda (svým popisem selské svatby z Plzeňska) a zvláště obětavý vždy a 'ochotný tajemník Frant. Schwarz, zapůjčiv originály pravých krojů plzeňských,-------není ani řádečky!

A tak se vracím k obrázku Kroupově »Plzeňská svatba«, uveřejněném v Hálkových Květech 1871. Byl bezděky původcem této ohromné stati. K obrázku není potřeba dlouhých širokých výkladů. Mluví zřetelně sám za sebe. Poučuje v celku i v podrobnostech, jak před osmdesáti lety slavili na Plzeňsku svatební obřady. Zadívejte se na postavy, na ženicha, nevěstu, na družbu, družičku, na pantáty a panímámy, rodiče, na tlampače (plampače), ředitele svatby, jak poskakuje vesele podle dudácké muziky, na rozveselené, jásající svatebčany — bývávalo, bývávalo, bývávalo, není! .... To všecko již nezachytí dnes ani štětec umělců, ani fotografický stroj moderní... Osmdesát let!' Buďme vděčni českému uměleckému citu mistra V. Kroupy, který, jako by v předtuše, že obrázek pravé svatby plzeňské brzy vybledne a ztratí se beze stopy, zachoval dovednou rukou a s nadšeným porozuměním rázovitosti lidového1 života plzeňského, jasnou, hřejivou představu O' nádheře a náladě zámožné svatby na Plzeňsku roku 1847, v době, kdy vrstevníci umělci většinou a až na malé výjimky hledali námětů a vzpruhy k umělecké tvorbě svojí bůhví kde v cizině nebo v cizáckém ovzduší tehdejšího vlažnéhoi a polovičatého života šlechtického1 a měšťanského. —

Stojíme nyní na závěrku před obrazem Kroupovým. Nemůžeme souhlasiti s doprovodem v Hálkových Květech, že by tlampač prováděl »jakési dryáčnictví« a snad rozpustile při obřadech klábosil. Vždyť to byla jeho úloha, rozveseliti svatebčany, zmírniti slzy rozteskněné nevěsty a rodičů, třeba při-hrublým vtipem a skotačivou písničkou rozdováděti svatebčany. Ostatně není pravda, že by kdokoli zapovídal tlampači toto veselí a že by svatebčané s úkosem dívali se a s posměchem poslouchali řeči a písně tlampačovy. Stačí vzpomenouti, že slavný rychtář Vavák ve své rozšířené a oblíbené skladbě a návodu ke svatebním obřadům předpisuje tuto povídavost a rozpustilost tlampačům všude, nejen na Chodsku, a Plzeňsku, Tak toho žádaly a předpisovaly prastaré mravy nemravy na svatbách selských. Nějaké upejpání, nebo mravokárne povzdechy proti přirozené, třeba zdánlivě bujné veselosti v den a týden (kdy tak dlouho svatba trvala) svatební, bylo by překážkou a nedůtklivostí, která by ráz a obsah svatebních obřadů lidových zkreslovala a bezdůvodně podezřívala i očerňovala před stolicí