Po hře spustily se opona, muzika a liják najednou ... (Po dešti) vystoupil tlampač (p. Želízko) na pavlán salonu a zval hosti na svatbu... Maminky s nevěstou plakaly, dudák pobožně hrál, pak mlčel a babičky z okolí všenorského' slzely: »Opravdu se,za sebe vzít dej jim Pán Bůh štěstí. Je to krásný pár lidí. Bože, abych já teď byla na jejich místě!« A když první dražička rozdávala květiny (rozmarinu a myrtu s pentličkami), tu bylo opravdu vidět na tváři každého venkovana náramnou radost,, když z její ruky obdržel kytičku a strčil si jí za knoflík. »Zaplať jim to Pán Bůh, milostdružinko, aby jich Pán, Bůh potěšil«, tak děkovaly babičky, jež všecko' považovaly za veritábl svatbu.

Alei, co j© pravda, to je pravda: byla to radost pohlédnout na ty krásné, bohaté kroje, plzeňské, hradecké, moravské atd., jaké spanilé svateběanky pražské ještě spanilejšími činily. A což maminky? Každá vyhlížela v těch krátkých, barevných sukních, jako by měla dvě krinoliny, červené punčochy se pěkně vyjímaly, a bílé čepce s ohromnými naškrobenými mašlemi, dlouhými jako ramena větrného mlýna, připomínaly na Ka-deřábkův létací stroj ...

Mimoi jiná čísla zábavy bylo* nejznamenitější a největší smích způsobilo »jedení o závod«, na kteréž byla cena 1 zl. stř. vysazena. Čtyři výboři omladiny vesnické lehli na břicho okolo ohromného koláče, s povidly na půl sáhu namazaného; upro^ střed byl stříbrný peníz co cena pro toho, kdo nejdřív se dor kousá ke středu. Ubozí kluci dřeli se v pravém smyslu slova snad poneiprv v životě s jídlem, až konečně mladý »Jožka«, drátař, zlatník vykousl a s náramnou radostí jakoi vítěz ve hrách olympických se rozhlížel kolem... Bylo to velmi hezké, jenom ten Sejček, ten nám dal! —

Nikoli podrobný referát, jen satirický šleh zasvištěl z pověstného karabáče »Humorů« jistě péčí pořadatele programu J. S. Vilímka při vzpomínce, že se na výletu ikmitnul pověstný strážce a nenáviděná, záštita, rakouské bezpečnosti, rakouský četník, Proč? Posmívá se šašek z, »Humorů«, že přišel a odešel s nepořízenou.

Humoristické Listy, XII. 1870, č. 24, str. 95: »Z Ěídké. Mezi výletníky »Umělecké Besedy« procházel se tu v neděli také jeden četník, patrně jen proto, aby se přesvědčil, nejsou-li v tlupě strojených »cikánů« náhodou snad také opravdoví Janečkové Hádat si nedal a sám se také nehádal.«

Jako uvědomělá rodačka z Plzně divila jsem se, že známý časopis místní »Český Lev« (dříve »Plzeňské Noviny«) r. 1870, áo o všelijakých výletech (na Eadyni) i méně významných podává kratičké záznamy i delší popisy, téhož roku o události tak