3. Ostatní rukopisy Žellovy obsahují pohřební řeči, které spisovatel v rýmech skládal a předčítal nad rakví, než byla pohřbena do hrobu. Jsou to vzácné dnes památky. Jako prastarý přežitek kulturní udržuje se u všech Slovanů prastarý obřad, že nad nebožtíkom hořekují příbuzní nebo* za plat loučí se nad hrobem a jménem nebožtíkovým loučí se s příbuznými, jménem každého oslovuje, zjednamy řečník. Býval to obyčejně učitel, Žello od let třicátých do šedesátých opěvail v Malém Ké-reši verši dojemnými, tklivými, staré, mladé, muže, ženy, děti. Ke konci promlouval jen prosou, bez veršů. Pro dějiny taměj-ších rodin zachoval tím zajímavý poklad vědomostí o životě rodinném, kdy jmenuje a charakterisuje nebožtíky i jejich příbuzenstvo. Škoda, že se tři tyto pohřební básně :z číslovaného již pořadu ztratily. V koupené snůšce těchto básní nebyly! Jistě i řeč těchto básní bude zajímavá pro odborníka. Snad bych směl pronésti stesk: Škoda, že Žello, staraje se o výživu při ha-benosti učitelských příjmů, nemohl svůj vzlet, píli a technickou dokonalost veršovou věnovati práci důstojnější, nesevřené formou pohřebních chvalořeči a jímavýeh osobnieh citův a projevů. Do »Českého Lidu« podrobnosti další se nehodí. Doufám, že i tu ruka povolanější ujme se tohoto svědka jeninocitu a ušlechtilosti i širokého rozhledu a znalosti povah lidských, Ludevíta Žella.

4. Zlomek básně o Rybr couloví (1. kapitola). Jak asi při padl Žello na tuto látku, na Slovensku neobvyklou?! Jde o> známou osnovu pověstí, jak zabloudí k chuďasovi sedlákovi dva neznámí pocestní. V noci povije selka synka. Otec sedlák poprosí -neznámé pocestné, jež ochotně hned pohostil, za kmotrov-ství. Rádi vyhověli. A jaký dárek dostane kmotřenec1? Jeden slibuje: Oo si přejete, buďto aby tato vašte truhlice byla stále plná peněz, neb obilí, krásné pšenice1? Sedlák prosí za obilí. Druhý pocestný místo dárku kmotr ovsík ého, věštil: Právě v tu hodinu, jako váš synek, narodila se bohatému kupci dcerka. Mou starostí bude, aby váš synek se s ní oženil! Roznesla se o tom zázraku všude zpráva i k bohatému kupci, otci dcerky, zaslíbené synkovi. Ze strachu, aby se předpověď nesplnila, vypravil se na cestu k sedlákovi, se záměrecm, že předpověď překazí, synka zahladí. Šťastní roidioe vyznali bohatému kupci (jenž se neprozradil), že řídíce se předpovědí, že dají synka na kupčení a rozhodu se hned, aby ze synka stal se mládenec kupecký... (Dále Žello nedopsal): —

Poslouchejte mne, Slované milí! Vám chci nyní netco zpívati, Váš na jazyk vypravovati z vašich bajek jednu vám té obvili, né národů cuzích já predmety, Vaše, vaší rečí budu pěti.

Nač jsou cuzích národů nábytky, bajky, hádky a vymyšlení nám, slovanští bratři, k báznění? Nač rozpravy jejich a povídky^