My jieb vlastních sami dosti máme, jen že my je maličko hledáme.

Tichá noc se blížila vesnici; tu k sedláčekovi jednému, cha-terně a nuzně živému, prišli velký ďva čarodejníci, prosíce o kúsek místa z jeho domečka .velice maličkého.

Sedlák, plný jsa dobročinnosti, zlášté k človekovi nuznému a ku každému pocesnému, neodpíral tu i jich žádosti, ale kolik mołiel uděliti, predložil jim jídlo též a pití.

Po večery šel na půdu s nimi, nebo v malé práve světnici manželka stonala rodící, obklíčena bolestmi mnohými, a, o radost, o půlnoci šťasně porodila pacholátko krásné.

Sedlák počal velmi se truditi, plný pečlivosti traplivé, koho by nyní mel náhlivé k dítěti iza kmotra poprositi, i poradil se s manželkou proto, která mu návěští dala toto:

»Nestarej se, príliš, koho vzíti; ti dva mužové putující a na půdy u nás ležící, zdají se mi dobrý lidé býti, jdi a pros jich, já mám to doufání, žeť vyslyšejí tvé požádání.«

Sedlák nemeškaje, šel na půdu a když jím: svou bídu predložil,, tak tu prosta ještě přiložil, či za kmotrů jemu státi budou. Co mu oni nejen přislíbili, ale vskutku vdečne učinili.

A když z chrámu se čarodejníci do hospody opět vrátili, tedy k sedlákovi pravili: »Milý kmotře, my sra e ubožníci, který vždy jen sem i tam chodíme, pri sobe peněz nenosíme.

Než poněvadž sme my uřízení, vždycky jen po svete choditi, nuzným lidem dobre činiti. A poněvadž ste vy k nam své zření a svoje dúfání obrátili, slušno jest, by sme se odmenili.«

A obezřevše se žádostivé, spatřili tu oni v světnici velku státi jednu truhlici. Ihned řekl pervy prívetivý: »Nu, muj kmotře! Vám i pacholátku vašmu chci zanechat ja památku.

Vyžádejte si dle zalíbení, má-li tato vaší truhlice plna krásné pšenice býti, aneb plna peněz v okamžení. Budete-li obilí žádati, tak :z ní nikdy nemá ubývati!« —

»Mohou-li i ja co promluviti (sedlákova žena pravila), tak by toibe, muži, radila, raději obilí vyvoliti. Peníze by se jen vyházely a my bychom opět nic neměli!«

Sedlák uposlechna radu ženy, žádal od nich sobe obili, čarodejníci to schválili a beze nejmenšího prodlení se jich žádost v skutku vyplnila a obilím truhle naplnila.

Sedlák mnoho koroou každodenně ze své plné truhly vybírai a poklady velké nazbíral, predce v ní nebylo nikdy mené. Vždy se zas obilí navrátilo, kolikkrát se koli vyměřilo.

Druhy pak z čarodějníků pravil: »I já chci nyní, by za tú cest, která mně zde prokázána jest, vam netoo k památce pozůstavil, by ste někdy se rozpomínali, koho ste za kmotra povolali,