str. 280
Na Bílou sobotu, když při Gloria počne se opět zvonit, spěchají staří i mladí do potoka se mýt, aby nebyli píhovatí; a nedostali žloutenky. J. Čadek (Domažlicko).
Boží hod. Hned po obědě roznášejí se na pole a louiky křížky z »berana«. Každý si vezme tolikráte tři křížky, kolik částí má pokropiti svěcenou vodou. Mimo to zarazí v každém poli větvičku »ehůje«, v každé louce zahrabe vedle křížiků červené vajíčko a do pšenice a do hrachu přidá ještě prut střemehový. Pole se kropí tou větvičkou chůje, která na něm zůstane. Uprostřed zarazí se tři křížky a mezi ně chůje; potom se vše pokropí jinou ohůjí, jakož i osení na všechny strany světové. Do pšenice vloží se červené vajíčko, aby byla hezká a zarazí se též střemchoyý prut, aby byla pšenice žluitá a těžká. Po pokropení všech poli nevyleje se všecka voda, nýbrž každý naijde si nějaký oblázek, jejž dá do hrnečku. Přijda domů, dá to selce, aby měla po celý rok hojně »pomazánky«. Kravičkám přinesou trochu polního »selátu«, aby hojně dojily. Také do studně hodí se vajíčko červené, aby dala zdravou vodu. Zbývající pruty z »berana« rozdělí se na čtyry části; % těch udělají se 4 »beránkové«. Jeden dá se pod střechu, »na půdu«; 2. na sýpku; 3. do maštale; 4. do chléva, aby všude bylo štěstí a Boží požehnání a Boží posel (hrom), neuhodil. (Křemže na Č. Krumlovsku.) Petr Valenta.
Když se rozvazujou zvony na Bílou sobotu, myjou se lidé mlékem, aby byli hezcí, bílí. (Mýto, u Zbirova.)
Marie Cinertová.
Na Pašijové dny, předou nitě; tomu se jimi spora ví oděv, ten se neutopí. Jos. Šimek, (Písecko.)
Cbceš-li, abys ztratil pihy, umyj se na Velký pátek před sluncem východem rosou »pod černou višní.
Cbceš-li, abys ztratil »chrástu«, (vyrážku, červené skvrny), umyj se na Veliký pátek před sluncem východem v potoce tekutou vodou proti proudu.
Čarodějnice nebude choditi do chléva a škoditi dobytku, urýpneš-li na Bílou sobotu na cizí louce kus darami, kteirý položíš před práh chléva; neboť ěaroděfjnice, chtě jí c do chléva vkročiti, musí dříve spočísti trávu na drnu.
Na Bílou sobotu má se sednice před slunce východem zamésti. Smeti dají se »na půdu« a v stavení jistě nebudou se držeti blechy.
Na Boží hod nemá si hospodář sám čistiti boty, aby neměl »sněť« v pšenici. B. Hrabě, (Sušicko.)
Jak honí se Jidáš na Blatensku. »Maminko! za kolik dní už budeme honiti Jidáše1?« »A koupíte mi taky rachtačku1?« — Podobnými otázkami zlobívají u nás malí nedočkavci maminky kolikrát za den již od té doby, kdy začínají chystati si »kočičky«.
|
|
