probíral, go vizejde nových osad (kokmisotváními »království«, že zákupným kapitálem založí svému rodu skvělou existenci a vynikající postavení v kraji odlehlém od dozorčího oka vrchnosti královské. TOplý na základě archivních studií sestavuje přehled chodských sedláků, s jejich jmény a poměry (majetkovými, přehled, jehož každá řádka svědčí o mravenčí píli a svědomitosti, důležitý pro dnešní statistiku, mesologii a sociografii obyvatelstva na Chodsku a pro dějiny jednotlivých gruntů a chodských rodin selských, přehled neocenitelný bohatostí neznámé posavad jazykoizpytné látky pro studium nářečí chodského, tedy pozoruhodný i pro filology české a slovanské. Nádherná -praslova chodská! ... Přehledy mýt, cel, platů, dávek peněžitých i naturálních (mezi nimi známé letníky, sýrce k letnicím) odváděné) podávají příspěvky k poddanským poměrům lidu chodského. C. k. komise uznávala svobody toho lidu. Prodej, jakož i uložení břemene ro-botního účinkoval na chodské sedláky jako nenadálý úder hromu. Žalobcům Lomikarům dáno za pravdu, o chodovských svobodách vůbec ani se nemluvilo. Lomikar dal násilně vlzíti Chodům originály jejich výsad, aby se na ně již dovolávati nemohli a v zápětí zvýšil platy. Na den 23. února 1693 byli povoláni všichni Chodové do Trhanova k vyslechnutí nepříznivého rozsudku. Když krajský hejtman dočetl, povystoupil mladý sedlák Jan Sladký, všeobecně nazývaný Kozina, a ostře protestoval (rodokmen Kozinův). Po smarnych událostech vzdávaly se ipřese všecky sliby a přísahy dobrovolně některé vsi, slibujíce poslušnost, jedna ves po druhé žádala za milost, mimo Pocinováíce a Lhotu. Jan Sladký vedle ostatních rebelantů trestaných r. 1695 pověšen a měl na šibenici tak dlouho viseti, až by buď provaz přehnu, nebo hlava se utrhla a tělo vyschlé od vran poklované a od vlků dolem seškulbané, samo na zem spadlo. Potom přišel kat a oběšence hined pod šibenicí zahrabal. Historický záznam i lidová tradice (tety Hoilubové z Klenci) o vyplnění věštby Koizinovy před po-pravoui, že Lomikar do dne do roka zemře! Teplý seznamuje dále se srdnatými rychtáři chodskými, kteří si troufali hájiti marně »selského práva« proti velkomožné, kruté vrchnosti. Chodsko koupil trhovou smlouvou dne 14. června 1697 Jindřich baron Stadion, kanovník a děkan \kapitoly v bavorském Würzburku. Kanovník lacino stržil panství chodské, lomikarské zboží za 500,000 zlatých rýnských a 1000 zl. klíčného. Ghodoivé si oddechli a řekli: Dcery prodaly nás i tátu. Neboť ten zapomenut dětmi a proklínán sedláky spal v hrobce klenečské u stv. Martina. — Teplý píše slohem jasným, lidově chodským, místy 'zabarveným zvláštnostmi použitých archiválií. Ačkoli líčí známý děj, zvěčněný Jiráskem a Kovařovičem v »Psohlavcích« i v jiných spisech, napíná čtenáře od kraje do .konce. V poznámkách uložil róż-