chráněna, zvonili, a přece potlouklo. Vykládali to tehdy tím, že pozdě začali, »když už ta; síla se nemohla přemoci«.

V Dolním Kozlí mají zvláštní příčinu, že od zvonění upustili. »Někdo prý neumí, někdo zas nechce. To> se musí udělat zvonkem napřed kříž, jak se nepovede, tak se to strhne a udělá se zle.« Nezvonili již asi dvě léta před válkou. Pravá příčina, mající však zvláštní ráz, byla prý jiná. Zvoniti bylo úlohou sousední chalupy. Muž byl pryč ve světě a chalupniee zdráhala se zvonit, bála se, že by to »strhla«, byla. prý v radostné naději. Od té doby se tedy nezvoní.

Pilně se zvoní posud i v Brdech Budilovských. Mají tam zvonek ve věžičce na střeše chalupy, provaz od něho jde rovnou do světnice. I v Eadosticích se zvoní, dříve prý tu troubívali na mračna. - '. ¦ ,

V městě Vlachově Březí zvonívalo se za mého mládí na kostelní věži velkým zvonem a přestalo se až asi po létech osmdesátých 19. století, když kostelník zvoně proti mračnům, sražen byl zvonem, že od toho umřel. Ještě smutnější historii z, toho města, tehdy rněstyse, vypravují farní paměti. Snad bude zajímavá vedle své tragičnosti i jako příznak doby prozrazující, s jakou vytrvalostí a houževnatostí trval lid na zvyku přes přísné a všeobecné zákazy císaře Josefa II. Zápis zmíněný praví:

Smutečný pád udal se na zdejší věži dne 29. máje r. 1800. Hned před polednem 28. máje sehnala se mračna, ledem a vodou obtížená, velmi strašná, nad městečkem zdejším. Lid zdejší proti zákazu zemepána zvonil, jak v obyčeji míval, proti mračnům; která ale z místa nehnula se, než bouře hrozná jen ohvílema přestávajíce, jako by snad sobě poodechovala, trvala celý ten den a následující na to noc. Nastal 29. máj a s ním bouřka s lijavci a krupobitím hned ráno. Obyvatelé zdejší střídavše se, jak mladí, tak staří, zvonili po chvílích neustále. P. Eafius napomínal, pan vrchní Antoníni Eder zakazoval, než lid nechtěl: uposlechnouti, ani představení obce městecké nejenom zvonícím na posilněnou pivem přispívali, noíbrž i podruhy z povinnosti na věž tu zvonění nařizovali. Tak trvalo až pozdě do noci dne 29. máje, v které bouře nejstrašlivěji zuřila. K 11. hodině skončila ale najednou strašlivým udeřením hromovým mezi zvoníky, zabivše Kašpara Pichu, -.tovaryše soiukenfického, 18 let starjého, syna Martiny Pichy, souseda zdejšího a Jozefa Nováka, podruha a nádeníka v městečku, jenž z nařízení opatrného1 magistrátu zdejšího zvoniti musel a vdovu s 2 sirotky po sobě zanechal. Mimo těch 2 zabitých popalił hromový blesk ještě 3 zdejší synky od prsou až k nohoum, takže z& mnoho' neděl s velikým namár