ni spadl. — Čeledínové do dne (do rozednění) provádějí koně a dávají jim u kováře pouštěti žilou, aby byli silní, zdraví a rychlí. Vůbec tento den také čeledínové ze služby vystupují, a do nové o Novém roce vstupují. Děvečky vystupují ze služby o Novém roce, a vstupují na Tři krále. Ovšem mohou čeledínové i děvečky zase zpátky do staré služby vstoupiti. Snad jsou to jakési služební prázdniny.

Vánoce na Táborskú. Hospodáři a kočové po štědrovečerní večeři nesou dobytku a koním kousek vánočky, ořechy a jablko, aby nepomlouvali hospodáře, že na Štědrý večer jim nic nedal, neboť lidé věří, že si dobytek o tom vzájemně povídá. — Nikdo nemá seděti proti dveřím z pokoje ven vedoucím. V prvním případě do roka z, rodiny někdo umře; v druhém ten, kdo sedí proti dveřím. — Na Tři krále byl v Táboře mezi děvčaty před 50 lety obyčej: Kolik mělo děvče nápadníků, tolik vařilo knedlíků, do každého z nichž vložila papírek se jménem toho kterého nápadníka. S čím jménem vařený knedlík nejdřív rozkrojila, to bylo jméno muže, s nímž do roka měla míti svatbu.

Bukal na Dobříšsku. O Novém roce chodí na Dobříšsku hoši s »bukálem«, jejž takto si pořídí. Bezuchý džbán pováží nahoře tenkou blankou, v níž učiní dva otvory. Těmi protáhnou dva proudy žíní nezkroucených, jejichž dosti dlouhé části vyčnívají ze džbánu. S »bukálem« takto upraveným chodí vždy dva hoši od čísla ? číslu. Postaví se přede dveře na zápraži, jeden drží »bukal« pod paždím a druhý, jenž nosí hrnek s vodou, namočiv si prsty ve vodě, střídavě jimi jezdí po svazcích žíní, jež vydávají tak zvuk, podobný zvuku basovému. »Bukáni« to provázejí současně jednotlivými slabikami této písně: No-vý rok nám dnes na-stal, aby nám každý koledy dal. Jestli nám koledy nedáte, na svých hrncích to shledáte. Mlynárova slepice sežrala strych pšenice, sud piva vypila, ještě se nenapila. Nám, nám narodil se Abrhám. Šel pro vodu, rozbil džbán, přišel domů s pláčem, 'dostal karabáčem, vlez za kamna, pískal. Na polici houska, ať je tvrdá nebo měkká, jak ona se schroustá ... Tak ukončí a obdarovaní jdou dále. Antonín Soukup.

Na Tři krále. Od Štědrého večera nechávají si tři skořápky; na Tři krále do každé skořápky dá se svíčka a skořápky dají se do vody na talíř; kterého děvčete skořápka se nejdříve pohne, ta se toho roku vdá.

Požehnej měsíčku. »Pán Bůh požehnej měsíček novej, dvourohej, abych žádného neuhranul, až bude čtyrrohej.«