návštěvníku důležitost kulturních statků, jež chrání pro národopis, a vynasnaží se vychovávati ? myšlení. Německé centrální museum berlínské může tedy ukázati cestu jiným museím německým, i když vlastivědná musea nebudou vždy napodobovati jeho metodu; jemu běží v podstatě o technické neb vědecké principy a jejich vývoj, ne však o kulturně národopisné památky. To jsou rozdíly, jež je nutno vyjádřiti v metodě. Vlastivědné museum vyvolí jinou cestu již proto, poněvadž využívá malého životního okruhu, což znamená důraznější práci. Zpravidla nejde jen o »mistrovská díla«, nýbrž o věci všedního dne, jež nutno uchrániti před zapomenutím a před hrozící brzkou zkázou.

Vlastivědná musea mohou též sloužiti živému národopisu. Nejsou vázána tradicí a učeností, mohla by býti domem mus lépe, než musea ostatní; běží zde na př. o lidové tance a o lidové hry. Museum nemusí ukrývati pouze mrtvé věci, může je proniknouti též život a smích. Museum má míti sál, kde by se hrálo a tančilo, kde by nalezlo domov a nový život vše, co vlast nabízí v písních, tancích a hrách. Lid přec nezemřel, lid žije a bude se znovu rodit. — Některá musea mají již své výroční hry — nový veselý životní obsah a cenu.

Lehmann upozorňuje na národopisný mezinárodní sjezd pražský, na předvedené lidové tance anglické a slovenské; každý zřetelně pochopí, jaký je zde v tomto umění drahocenný národní poklad! Jimi ožije též mrtvé musejní zboží, kroj, šperk. Nemá museum takto získati mládež? Kdo takto porozumí museu a jeho poslání, zřídí vlastivědné museum, domov všech pro ty, kdož jsou bez domova v městě plném práce, píše Lehmann. Vlastivědné museum má tedy odpovědnou a krásnou úlohu: volnou lidovýchovu. Jde o budoucnost našeho lidu, jenž nesmí zapomenouti svých kořenů. Nejenom systému v hlavě je potřeba; chceme i v krvi nový svět.

Jistě by i naše československá vlastivědná museologie z této německé praxe a z těchto německých podnětů mohla pro sebe mnoho vytěžiti!

Při svých potulkách za slovenskou národní písní setkal jsem se 18. března r. 1928 v Senici se zajímavým, asi 581etým chlapíkem, Jurajem Kamasem, který právě procházel krajem jako ladič pian. Podle jeho vypravování narodil se v Košicích.