kázaly se jím holandské a frízské vlivy na pobřeží Severního moře v rozsahu, jehož se nikdo nenadal. Bez činnosti zmíněných museí byl by se potřebný materiál patrně ztratil a naopak jistě by se ho bylo asi zachovalo daleko více, kdyby se více museí oddalo úzkému a vděčnému výzkumu vlastivědnému.

Jest ovšem zřejmé, že činnost musejní, jež má vésti ? vědeckým výsledkům, potřebuje důkladné organisace a vytčení přesného programu.

Vlastivědné museum nedbá časových hranic. Cení právě tak minulost jako nejživější přítomnost. Okolnosti dodají někdy národopisného významu i velmi skromné práci. Nejdůležitější pak je, že museum učí laika pozorovati i jinak všední a běžné věci tázavýma očima a přikládati jim náležitý význam.

O instalační metodě vlastivědných museí se nedá mnoho říci. Vysvítá z musejních materiálu samotných a z prostředku, jež jsou museu po ruce. Zmínky zasluhuje musejní metoda geografická, jež se vždy dobře osvědčuje. Bude dobře, když se musea nezaleknou práce, přesáhne-li náhodou jejich domácí oblast. Mohou-li musea na př. někdy poukázati, že nějaký předmět se vyskytuje i v jiném prostředí, posune bezprostřední názor cenu takové věci do pravého světla a obyčejně podnítí teprve návštěvníka ? přemýšlení. Vlastivědnému museu nejde o výstavu zajímavých předmětů, ale návštěvník má poznati hlubší smysl v námaze a práci člověka. Návštěvník si musí uvědomiti, že všechna materiální kultura a každý sebemenší předmět mají či měly svůj smysl a že je velmi významné, abychom věděli, jak se lid kdy vyrovnával s životními nutnostmi a tíhou. Jest konečně jedno, zdali se pluh zhotovoval tak či onak, ale není jedno, které a jaké duševní síly starý hospodář a rolník tohoto a toho věku použil, jak myslil, jaký smysl vložil do svého domácího nářadí, kterým připravoval půdu ? setbě atd. Návštěvník musea má podle instalací pochopiti, že též toto nářadí se svou prostou logikou vede ? hloubce lidské bytosti, že právě tak jako kterákoliv pověst a píseň je i toto nářadí vlastně historickým pramenem, z něhož vyvěrá naše podstata, naše bytí.

Georg Kerschensteiner v práci o výchovném úkolu museí dělí musea na špýchary učenosti, kabinety rarit, panoptika a vychovávací ústavy. Nesmí se zapomenout, že ve všech museích leží mnoho práce a lásky, ale ne všechna musea — tak to asi Kerschensteiner mínil — jsou výchovnými institucemi. Nesmí se však zapomenout, že musea mají povinnost shromážditi materiál pro vědecké badání, nevyhnou se tedy tomu špýcha-ření, jež je nezbytně nutné ? jakékoliv vědecké práci. Vlastivědné museum vynasnažuje se jistě vždy dokázati svému