o to, aby nádoba byla nepropustná, aby dno těsně zapadlo. A toho se dociluje tím, že dno se vyrobí z prkénka vyschlého, kdežto válec ze dřeva syrového. Dýnko zasune se těsně do válce až vskočí do zářezu, asi 1—2 cm od spodku válce kolkolem vyříznutého. Samo dýnko je na okraji také kolkolem ztenčeno, aby těsně do rýhy zapadlo.

Za několik dnů seschne tenkostenný válec tou měrou, že dno těsně sevře. Tak těsně, že nepropustí ani kapky tekutiny. Pak se přidělá ucho, které je nahoře zaklesnuto za okraj nádoby háčkem a dole připevněno buď obroučkou lískovou nebo (častěji) páskem mosazným, který obepíná spodek celé nádoby a spojuje se v uchu.

Tato ucha bývají velmi dovedně vyřezávána, udržujíce často velmi konservativně prastaré motivy, připomínající takřka živě asi podobný byzantský styl. Novější čerpáky bývají ovšem jednodušší a mnohem hrubší než staré. Zpravidla (aspoň u starších) bývají ucha z jiného dřeva než z rakyty, která je příliš měkká a poresní. Řeže se z ní sice lehko, nelze však vytvořit nic hladce detailního. A proto bývají ucha buď buková, hrabová (habr) nebo jalovcová, ba i tisová (tam, kde totiž ještě vzácný tis lze nalézti).

Nejtěžším problémem je docíliti bez důkladných vrtáků dutý, tenkostenný válec a proto hlavně jest užíváno měkké rakyty (někdy též osiky), která povolí i prosté kudle.

Místy vyhýbají se však rakytě a užívají mnohem hladšího a pevnějšího dřeva smrkového nebo jedlového. A tu jsme u zajímavosti, která snad není tak známa, jak zaslouží. Vyvrtati dutý, byť i krátký válec o tenkých stěnách ze smrku, je prací mnohem těžší, než z rakyty. A tu si dávají pomoci — přírodou.

Nedovedou si toho zjevu sice vyložit, ale znají ze zkušenosti, že v lese po uříznutém smrčku nebo jedličce některé parízky neodumřou, nýbrž dále žijí, ba dokonce ránu kolkolem zavalí. Takový parízek (po stromě mladém) mající v průměru 10—20 cm, »žije« ještě často několik let. Jeho mrtvé vnitřní dřevo zteří a ztrouchniví, zato okrajové dřevo živé pod korou neobyčejně zhutní přílivem mízy a pryskyřice.

To je přímo ideální materiál na čerpák! Práce s vyvrtává-ním vnitřního dřeva jest ušetřena (vyhnilo) — takový parízek se prostě u samé země opatrně odsekne, zbaví se kory a uvnitř se stěny nožem vyhladí. Nezbytnou podmínku: syrovost dřeva má také a při tom je z materiálu daleko trvanlivějšího, hladšího a hutnějšího, než jaký může poskytnouti jíva.