hnětený krutými robotami, zálibu ve čtení bible, zejména příběhů a proroctví starozákonních. Hloubavým duchem svým nořil se v příběhy ty, líčící pronásledování Židů-vyvolených božích a následovavší pak mstu Hospodinovu. Dvanácte písní o příbězích starozákonních v kancionále Krejzlově a »pěkné« (jak výslovně uvedeno) výklady k nim skýtaly zajisté robotnemu lidu selskému nejen útěchy, ale i naděje na vysvobození. Náš český lid selský byl sobě vědom svého ponížení a nalézaje podobenství svých útrap v příbězích starozákonných, oblíbil si je. O značné mravní síle našeho lidu selského však svědčí to, že touhu po oblíbených knihách náboženských ukájel opisováním jich sobě a to z exemplářů tou dobou zajisté nejen vzácných, nýbrž pořád ještě hledaných a pálených jako nebezpečných pravověrnosti lidu knih kacířských.

Kancionál Krejzlův jest psán po uplynutí čtyř toliko let od návštěvy Koniášovy a soudruhů jeho Exestetera, Fleischera a j. v městech východních Čech. Kancionál Krejzlův, jakkoli není tak pěknými iniciálkami ozdoben jako soudobé kancionály psané kantory, jest přece úpravou i obsahem důležitou a významnou památkou kulturní — jestiť, jak již podotknuto, výmluvným svědkem duchovního života selského lidu českého uprostřed 18. století, svědkem právě tak závažným, jako jiná důležitá památka národopisná.

Husitské chorály »Jezu Kriste štědrý kněze« a »Pane Bože dej svobodu těm, kdož, tě milují« buďtež tuto oba uvedeny, seznati z nich lze náboženskou zanícenost Husitů.

Jezu Kriste, štědrý kněze, s Otcem, s Duchem jeden Bože! Tvá štědrost \jest naše z boží a Tvé milosti.

Ty jsi v světě bydlil s námi, Tvé tělo trpělo rány, za nás, za hříšné křesťany — z Tvé milosti.

O dobroto Tvá ? nám božská, o milosti k nám přílišná, dáváš nám bohatství mnohá — z Tvé milosti!

Dals krev z těla vytočiti, dáváš ji k oužitku píti, chtíc nás tudy obživiti — z své milosti!

Ráčils se s námi spojiti, smrtí svou nás vykoupiti, tudy smrt věčnou potříti — z své milosti.

Jistě draze jsme koupeni, krví Tvou vlastní vyplaceni od věčného zatracení z Tvé milosti.

O milosti Tvá ? nám silná, ach běda kdož o ní nedbá, než jinam o milost běhá, z své slepoty.