polovice cibule a přiloží na vřed. Pod ní se vřed lehce sebere a po protržení cibule vše »vytáhne«. Ještě více táhne ševcovská smůla na klůcek namazaná. Také maží vředy petrolejem nebo přikládají namydlený klůcek. Lehce se sbírá vřed pod kaší ze žitné mouky, slezu a másla.

Vředy a boule se též »zakusují« jako návní kosti, nebo se »zavírají«. Klíč postaví se na šošolku vředu a točí se jím, jako když se zámek zavírá. Boule stírají se »chramostejlem«, toj jest koží lasičky.

Kdo má »záušnice«, boule za ušima, svlékne s nohy punčochu a záušnice jí stírá. Nebo nahřeje válek na rozvalování těsta na kamnech a stírá jím záušnice. »Rozhánějí se« také tím způsobem, že natrhá se na doškové střeše několik kusů mechu, ten se dá na plotnu rozpařit a za tepla přikládá. Někdo maže záušnice sádlem smíchaným s moukou.

Vředy i boule dávají se též zažehnávati. Bába drží ruku nad vředem a říká: »Svatý Job ležel v hrobě, měl devět vředů v sobě, od devíti osm, od osmi.... od jednoho žádný a ty ať je také nemáš! K tomu....!« Potom plivne třikrát na vřed a sliny palcem setře. — Jiné zažehnavadlo: »Ve jménu Ducha sv. zažehnávám já N. N. (žehnačka), N. N. (nemocný) bouli na krku, ať je z leknutí, ať je z větru nebo z hnoje, ať mu neuškodí. K tomu atd.«

Častým onemocněním na venkově je o u ř e k. Stane se tak, když se jeden člověk na druhého »špatně« podívá. Určenému je špatně od žaludku, až někdy omdlí. Pomáhá si tím, že otře si obličej košilí. Nebo plivne si na nehty a otře je o čelo. To udělá třikráte. Umývají se též »jáhlovou« vodou (namočí se do vody jáhly).

Každý může uřknouti, ani o tom neví. Někdo zvláště má »uřčivé« oči. Proto, jde-li se na něco podívati, má dříve říci »Pán Bůh požehnej!« — Děti chrání před ouřkem červená pentlička, navléknutá v karkulce. — Když někdo uvidí poprvé ten rok červené jahody, má tři jahody v dlaních rozetříti. Bude potom moci celý rok lidem i dobytku stírati ouřek.

Žloutenky pozbude, kdo podívá se do kostelního kalichu. Požádá totiž kostelníka, aby mu kalich ukázal. Stačí také, když nemocný žloutenkou dá do sklenice dukáty a nalije na ně vody a časem chodí se na ně dívat a vodu s nich pije. Také dívají se do kolomazi a čichají ? ní. Vážou si na žaludek živého lína (ryba).

Potká-li někdo nemocného žloutenkou, má mu z nenadání plivnouti do očí. Lekne-li se, může mu to pomoci. — Proutky žluté vrby namočí se ve vodě a ta se pije.