Podobně jako při zimnici vyvrtají do stromu dirku a dýchnuvše do ní, zacpou dřevěným kolíčkem.

Koho bolí zuby, vyplachuje si ústa odvarem ze žahavek (kopřiv), nebo čekanky, kousků smolného dřeva s octem, jahod, které na piano kvetou, šalvěje s kamencem, blínem.

Též rozpálený drát vstrčí do zubu, nebo kousek křenu, kořínek tabákový namočenný v močce, kousek soli.

Do ucha, na té straně, na které zub bolí, strkají kousek česneku nebo kafru ve vatě.

Opuchne-li tvář, přikládají pytlík naplněný praženou moukou smíchanou s kafrem.

Vytržený zub hodí přes hlavu na pec a řeknou: »Bábo, bábo, dej mi železný, já ti dám kostěný!«

Aby dívkám vlasy rostly, máčejí si je na jaře březovou mízou, nebo odvarem ze sladkého lupenu (lopuch). Také pomyje po umytí nádobí jsou prý dobré na umytí vlasů. Prší-li v máji, chodí dívky s hlavou nepokrytou. Také jísti žílu (šlachu) z hovězího masa doporučují. Mají-li vlasy dobře růsti, mají se přistřihovati, když měsíce přibývá.

L i š e j ztratí se tomu, kdo v pátek ráno před slunce východem setře prstem křížem se zapoceného okna vodu, tím si lišej pomaže a řekne: »Lišej, lišej divokej, nedělej se širokej, v pátek maso židi jedí a ten lišej také snědí.«

Obyčejně maží lišej močkou z dýmky nebo »lačnými« slinami.

Najdou hlemýždě, a když z domečku vyleze, potřou jím lišej a hlemýždě pověsí na trní. Z papíru, na kterém pečeny byly koláče, udělají kornout a zapálí jej. Omastek, který při hoření z papíru prýští, chytí na lžíci a maží jím lišej. Dívky perouce mlíčen po cezení mléka, omývají se jím, aby neměly íišeje, ale pěknou bílou pleť.

Od pih si pomáhají tím, že mažou je šťavou z hadího mlíčí.

Také radí umýti se mlékem svině prvničky. Nebo zvaří bílé kůže a odvarem se umyjí. Kdo potře si ria Velký pátek pihy řezem s kování voje, ztratí se mu.

Dušní užívají psí sádlo. Také pijí různé odvary, jako z řepíčku, květu hluchých kopřiv, nebo šmelhouze, nebo ztrato-nošky (stračí nožka), pukavce (vlčí mák), jablečníku a melisy. Dobře je prý vdechovati páru slané vody.

Proti žaludečním křečím užívají křen s medem. Kdo má křeče v nohou, uváže si pod koleno úhoří kůži a tu nosí tak dlouho, dokud křeče nepřejdou. Místo úhoří kůže váží si též na nohu strunu (kvintu), nebo červenou »harasku« (stužku). Dokud se tabák na váhu prodával, podvazovali si také nohy provázkem, kterým tabák byl svázán.