kusy a třicátý v vortech v počtu rozmnožuj, a šváby jedovatý, vlky, žumpy zamezuj; dej rozum a chuť k dílu, popřej zdraví a sílu všem horníkům, nákladníkům, ouřadníkům a dělníkům.« Vavák vykládá úzkostlivě každé slovo: Kukus jest čtvrtý díl jedné třidcátý. Třidcátá jest jistý díl vortu, čtyři kukusy držící a podle těch náklad horní se zbírá. Vort jest místo v dole, kde se ruda seká, a dělí se na 32 díly a ty šlovou Třidcátý; každá pak třidcátá drží čtyři kukusy. Šváby, v dolích jedovaté puchy a páry. Vlky, jámy v dolích na nejhlubším místě pro sbírání vod. Žumpy, toliké takové neodplatné jámy, z nichž se vody vyvažovati musí. —

Vavák podává ukázky, jak psal svým přátelům a naopak jak zase Vavákovi lichotivě psal na př. jeho známý H o ř i c k ý (Horčický) : »Slovutný a mnohovážený vlastenče.« Jos. Ho-řický z Kutné Hory 20. září 1803: »Nejmilejší bratříčku! Dávám tobě vědět, že zde v Kutný Hoře tvoji dva velicí přátelé bydlejí, totiž Jos. Wershauser, informator princů královských, a kanovník Parízek, normální direktor škol Pražských. Obadva do dne 27. septembris zde na tebe čekat budou, což doufám, že neodepřeš a nás navštívíš. Teprv potom se spolu potěšíme.«

Jindy píše Hořický Vavákovi: »Nejmilejší kmotře a bratře Vaváku, korunovaný veršovče.« Na jeho lichocení, že spisy Va-vákovy Hořický »pro rozmnožení a utvrzení slávy české, obzvláštně tvé do Švejcar« odešle, namítá Vavák skromně: »Kdo píše a schovává, s potomky svými rozmlouvá, tak jako věčně živ bývá, jméno jeho nescházívá!«

Fr. Hek (Jiráskův: Věk) píše v Dobrušce dne 29. prosince roku 1791 Vavákovi.

Dne 2. července roku 1803 Vavák sestavil báseň na uvítanou Filipa Benitia Swerts-šporka, presidenta zemského práva v království Halicie a Lodomerie (báseň pracně sestavená: akrotischen a chronostichen).

Š v e n d a, známý historik, dal v Litomyšli pro Va-váka přepsati tuto píseň r. 1810 a poslal ji darem Vavákovi r. 1811: »Pravdivá správa v spůsob písně uvedená o ukrutném tyranství, které jsou měšťané a obyvatelé města Litomyšle náboženství evangelického nad katolickými provozovali a děkana svého, velebného kněze a Mistra Daniele Hájka, za příčinou katolického náboženství potupně vyvedli a kamenovali, též nesmírně mordovali, při tom i jiného kněze Pangratia, faráře Li-terbaského, ukrutně zamordovali a neslýchané tyranství nad katolickými páchali, v roku 1619 dne 11. juni vydaná.«

Vavák: »Mimo této písně jest tady čtoucí vejpis toho přehrozného mučedlnictví Mistra Daniela Hájka, který on sám sepsal a po sobě zanechal a který jsem já již roku 1790 z Hradce