rozenosti a starožitnosti, z polního zvěře štvaní i z posílaného po poštách psaní!«

»O milá naše Čechoto, což pak jsi učinivši, sama pak jsi se rmoutila, když dva slavné krále na tvé české království, v tvé české zemi, v českém hlavním městě, v českém slavném chrámu českou korunou, českými rukami, českou slávou jsi korunovala, česky jim přisahala, avšak českého slova svého ani od hostí, ani hrubě od dětí, již neuslyšela, o co jsi učinila?«

Čechota odpovídá, že ničím se neprovinila, že kdysi její uěkteré taky zpurné děti zasadily, zato o životy a o všecko přišly, a ona že jim to neradila, nýbrž od toho odrazovala.

Trojhlasně: »Milí čeští synáčkové, v radosti rok po roce, vydávejte vždycky nové své Čechoty ovoce skrz naše dbalé učení ať již má vlast utěšení. My vesničtí sprosťáčkové, ač pak česky mluvíme, a že nás draví ptáčkové utrhají, dost víme. O když vy se naučíte, snad jim do péra vkročíte. Dovolte nám bychom s vámi vašemu učiteli vzdali ? svátku vinšování z srdečné lásky celý a za jeho práci těžkou DěkVjeMe řeCzI CžeChskoV.«

Všichni: »Chvála budiž Hospodinu, že skrze svou dobrotu v mnohým statným českém synu rozvlažuje Čechotu. Vzbuzuj, Pane, přispoř dál, by, kdo nedbá, lépe dbal. Za šťastné se pokládáme, zlatá čechoto naše, že tě ještě v sobě máme, až pak v protivném čase skrz tvůj sladký řečovod rozmáhej se v každý rod.«

Závěrek: »Napsal Petrarcha díky, když Spravedlnost vandrovala, že jest mezi sedláky naposledy se přibrala. Takž i naše Čechota, ač pak velkou slávu měla, když ji honila slota, u sedláků smutně..... Již obsilněna v vesnicích a po Praze se

prochází, tam chodí v drahých čepicích a všudy lásku nachází. Když my přijdem do Prahy, o kterak se těšíme, když Čechy co zboží drahý s sebou mluvit slyšíme. Tak upřímně přeje na Místě VVšeCh jeDen CžeCh.« r—

V a v á k r. 1810 doporučuje kaplana Jana Šturma v osadě škramnické, aby se přiučil česky, aby se cvičil v české řeči, chce mu Vavák ochotně zapůjčovati české knihy. Charakteristický způsob, jak Vavák, uctivě a poníženě prosí arcibiskupskou konsistoř.

»Vysoce slavná arcibiskupská duchovní konsistoř! J4íže psaný, Škramnické osady farník, upřímno srdečně a dobrým svědomím vyznávám a všudy vůbec vyznati hotov jsem, že od vysoce slavné arcibiskupské konsistoře nám odevzdaný, dvojí cti hodný pan kaplan, Jan Šturm, ačkoliv že plný Čech, v řeči své není, ale jsouce on, jak já pozoruji, pěknými dary přirozenosti ozdobený, též vysokým vtipem, pilností, pokorou a laska-