najal, fantasticky vyšňořil a je co Botokudy lehkověrnému obecenstvu ukazoval. Dlouho ještě byl po Praze všeobecný smích z té příhody, dům pak v Řetězové ulici, kde vystupovali tři lidojedi z Ameriky, na věčnou památku té věci slove »U t ř í divých mužů«.

Známost o »shlédnutí« jest všeobecná u lidu československého. Ale nejenom známost, než také v í r a v účinky »shlédnutí« jest v lidu našem všude upevněna. Obojí má zajisté původ svůj v dobách pradávných.

»Shlédnutí« rozšířeno bylo již u lidu židovského za patriarchy Jakuba. Čtemeť v 1. knize Mojžíšově, kterak Jakub smlouvaje se s Labanem o mzdu svou, obdržel od Labana ovce strakaté, kterýchž však ve společném stádu velmi málo bylo. Ale moudrý Jakub maje netoliko známost, ale také pevnou víru v účinky »shlédnutí« — »nabral prutův topolových a javorových, poobloupil jich něco, a když se kůry sňaly, na těch, kteréž se byly obloupily, bělost se ukázala, ty pak, kteréž celé byly, zelené zůstaly, a tím způsobem barva učiněna jest proměnná. I kladl je do koryt, kdež se vylévala voda, aby, když by přicházela stáda ? nápoji, před očima měla pruty a patříce na ně počínala. I stalo se, že v zahření tom, kteréž bývá při sjítí, ovce patřily na pruty i rodily peřesté a rozličnou barvou strakaté.«

— V kapitole následující totiž 31. čteme, že Jakub onen znamenitý nápad ? rozmnožení svého stáda měl »z vnuknutí Božího«.1)

Náš lid, když ptáme se jej, kdo všechno se může shlédnouti, jednomyslně odpovídá: Každá ženacitliváve »stavu požehnaném«; na Moravě: každá žena »těžká«, která jest »o b r a z 1 i v á«.

V následujících řádcích chci aspoň některými příklady naznačiti, kdy těhotná žena podle mínění lidu nejsnadnější má příležitost »shlédnouti se« a které bývají nejobyčejnější případy.

— Nejčastěji »shlédne se« žena z leku. »Tož třebas,2) šak ešče žije tá ženská v dědině. ..« počíná nám vyprávěti'Valaška na Moravě. »Byli sme na poli a pachołek3) zacał sa cosi vadit s dívku.4) Tož jedna žnica była při tom »těžká« a jak ten pachołek najednúc po dívce hodił kosákem, ona sa toho hrubě lekla. A podívajte sa: měla potom děcko, a ten synek má na pravém líci vyznačený žltý kosák, šak ešče aj ten člověk žije.« »Jednúc zas była jedna »těžká« žena v hospodě a tož hodił tam po ní její ožraly muž žédlíkovú sklenku od borovičky.5) A co