vali k tomu celým tělem, obětovali šeredné modle černého kohouta a jedli syrová kuřata, utrhavše jim hlavy a pouze je oškubavše. Toto divné počínání utvrzovalo všecky lidi v domnění, že to jsou divoši a celé město nemluvilo o ničem jiném, než o třech divých mužích v Řetězové ulici.

Jednoho dne přišel do Prahy také jistý sedlák od Vodňan. Slyšel ve všech hospodách rozprávěti o Botokudech; stal se zvědavým a umínil si, že se také na ty divochy podívá. Přišel do Řetězové ulice a spatřil v jednom domě viseti na dlouhé tyči s okna veliký obraz, představující tři divé muže. I šel nahoru a zaplativ sedmnáčník puštěn jest do prostranného pokoje, kde zřízeno bylo malé divadlo, představující krajinu s kokosovými a datlovými stromy.

Tři diví mužové vystoupili; přinesli s sebou malý oltárik, na němž hořel lihový plamen. Skákali kolem oltáře, zpívali a sem a tam se klátili. Sedlák nemálo se divil nevídanému tomu divadlu, při tom však zdálo se mu, jako by ty tři divochy někde viděl. I přemýšlel a přemýšlel a čím déle na ně zrak upíral, poznával. Divil se malovanému obličeji, kosti v nose, kulatému dřevu ve spodním pysku a kruhům v uších. I tlačil se jak mohl kupředu, aby je mohl viděti hodně zblízka. Teď vzal jeden divoch černého kohouta, utrhl mu hlavu a krví z něho se prýštící uhasil oheň na oltáriku. Potom přinesena jsou kuřata, jimž diví mužové hlavy nejprve ukousali a pak počali je oškubávati a pochutnávati si na syrové pečeni.

Sedlák se zatím protlačil až ? samému divadlu a nespouštěje oka s domnělých Botokudů, přesvědčil se konečně, že se nemýlí. Nemoha se více zdržeti, zvolal hlasitě: »I Kopřivo, Kulíšku, Procházko, co pak to ke všem čertům děláte?«

Tři divochové uleknuti pohlíželi na sebe a mlčky vyklidili se z divadla. Přítomné obecenstvo doráželo na sedláka o vysvětlení. Ten vypravoval, že to jsou tři pacholci od Vodňan, kteří před několika roky sloužili v knížecím dvoře Libějickém a jež dobře zná. Bylo patrno, že Pražané byli za nos voděni a peníze jim z kapsy lákány. I strhl se veliký hřmot mezi diváky, kteří rozlobeni na tak hrubý podvod žádali, aby jim ti tři diví mužové byli vydáni. O těch ale již nebylo ani vidu ani slechu. Hluk stával se vždy horším a celá věc byla povážlivou, neboť lidé nechtěli se hnouti z divadla, dokud by neobdrželi zadostiučinění. Konečně musila zakročiti městská policie. Podařilo se lid tak dalece upokojiti, že se v tichosti rozešel.

Vyšetřování, které potom bylo zavedeno, nic nového na jevo nevyneslo, když ani tří divochů ani Angličana je provázejícího nebylo možná vypátrati. Tolik však potvrzovalo se, že sedlák měl pravdu a že nějaký zchytralý ferina ty tři pacholky