bychom se pokoušeli ji vysunout. Přihlédneme-li však blíže, nalezneme nad zástrčkou malý otvor (c) do vnitra zámku. Za tímto otvorem nachází se pohyblivý špalíček, který zapadá do zářezu zástrčky. Vsuneme-li prst nebo ještě lépe zahnuté železo

otvorem až do vyhloubeného tohoto špalíku, můžeme jej vyzvednouti vzhůru a tím i ze zářezu na zástrčce odstranit. Zámek je otevřen a zástrčku možno snadno vytáhnout. Zavíráme-li jej, stačí zasunouti zástrčku a špalík sám opět zapadne do zářezu a dveře uzamkne. (Nákres ? podává průřez zámkem.)

Po roku 1791 v rozmanitých úpravách (v novinách, v kalendářích, v poštovních knížkách, na všelijakých cedulích, v ko-minických novoročních lístcích, na místech poutnických, na jarmarcích) pokřikovali dryáčníci a všude rozšiřovali zprávy o neobyčejné události v Praze. V Praze samotné na rozích Pražanům vykládali a všude ukazovali na cedulích, co se neobyčejného stalo.

Byli na nich vyobrazeni tři mužové divokého vzezření. Měli na hlavách vysoké čepice z peří, obličej tetovaný, skrze nos propíchnutou kost, v dolejším pysku kulaté dřevo a v uších veliké kruhy. Byli prý to Botokudi, lidožrouti ze vzdálené Ameriky, s nimiž přijel do Prahy jistý Angličan, který je za levný peníz chtěl ukazovati v Řetězové ulici. Mladí a staří zastavovali se u rohů, zevlujíce na velikánskou ceduli a nemohli se dosti vynadívati na »divé muže«.

Pražané davem se hrnuli do Řetězové ulice podívat se na amerikánske lidojedy, kteří v neznámé řeči zpívali písně, ký-