proti oumyslu svýmu, až sršeli, když slyšeli, že jest vodřel kobylu.

9. Více ještě potom zbledli, když na pana staršího v noci chasníci přiběhli, ještě nespějícího: V hospodě ach scípnul valach formanu přespolnímu, pane, jděte, ho vodřete, jako ten tu kobylu.

10. O jaké tu užasnutí dostal okolo srdce z toho hrozného leknutí, hned vyletěl ven prudce; však kdo to řek', již byl útek', pán zůstal na omylu, tut slyšel hlas, že není čas, v noci vodřít kobylu.

11. Nu, již milí páni mistři, jen se zas upokojte, ať se vám z očí zajiskří, tu hrůzu s láskou spojte, toho mistra v vaše místa připusťte, též i ? dílu, slyš každý z vás mile ten hlas, že švec vodřel kobylu.

12. Neb vám více není možné, věc pravdivou zapříti, a to vodření přehrozné ze svého bratra sníti, co se stalo, již se stalo, i v hospodě při pivu, si zpívejte a říkejte, že švec vodřel kobylu.

13. Kdybyste byli mlčeli a všeho tak nechali, ale vy jste jako včely hučeli, lítali; ten chudinec, jak zločinec vystál reptání sílu, tím jde ven hlas každý den, že švec vodřel kobylu.

14. Žádný vám nemůž' spomoci, sami sobě pomozte a vždy při každé době i v hospodě držte pěknou manýru, slyš každý z vás mile ten hlas, že švec vodřel kobylu.

15. Jestli pak o tom jeden z vás, pan mistr Bartoloměj, zpívá v hospodě jistý čas, jeden každý za to měj, že rozumí, co svět umí, vystříhá se posměchu, vám to zpívá, při tom mívá piva dost při tom slechu.

16. Již se proto nehněvejte, žádný vám neublížil, ale radě v paměti mějte, by se z vás každý snížil. Nechte zpoury a běhání a zasedněte ? dílu, byť zněl ten hlas bez přestání, že švec vodřel kobylu. Dost.«

V XXX. roč. Č. Lidu na stránce 111 popisuje se zajímavý dřevěný zámek z Hané. Znám podobný typ z Choceňská.

Zámek je s vnější strany dveří a jeho závora zapadá do otvoru vydlabaného ve veřeji. Na prvý pohled vidíme jen silnou, dřevěnou desku, kterou prochází zástrčka (nákres A). Marně