lidé, jímžto jsem já mnohé a veliké dobrodiní často prokázal, to ti nejlépe vědí, jenž okolo nich seděli a je slyšeli, neb jsem já raději šel pryč a je nechal. Na to i ti Novovesští sousedi, když je všecko s jejich křikem mrzelo, z hospody raděj odešli. Kterak potom ti dva nemravní a neužiteční lidé mne tupili a haněli, to ti, okolo nich sedící, nejlépe vědí a to Václav Kviz soused, Jakub Vrána voják, Jan Šlechta, Jan Poláček, Matěj Brtek, Matěj Čermák, Jakub Vozáb, syn Václava Vozába, a mnoho ženských osob.

Já tehdy, jenž již 30 let pod přísahou, jak slavnému ouřadu, tak celé obci sloužím a z daru Božího ještě nikde jsem se neztratil, za milostivou obranu a satisfakcí poníženě žádám. V Milčicích. Vždy věrno poslušný poddaný a richtář Frant. Jan Vavák.« —

»Píseň -pravdivá ? podivu, že jest švec odřel kobylu. Jako: Ukrutná smrt, přehrozná.« Složil podle starodávné rozpustilé skladby Vavák:

»1. Zatřeste se všichni strachem pro přehroznou novinu, zapite ručničným prachem, to v nynější hodinu, ať se brzy vy-potíte z hrozného užasnutí, za ňadra sobě naplité z tak velkého leknutí.

2. Zatmi se, svrchní obloho, a udělej mrákotu, země vydej mlhy mnoho a tu zastři slepotu; ať sníh padá na ty drahá, kde se ten skutek spáchal, ať zní ten hlas: Bodejž byl ras raděj to dílo flákal.

3. Zatřeste se verpánkové, převraťte se stoličky, kleště, kladiva, knejpové, zhasněte světlo svíčky; roztrhněte se potěhy, a kopyta lítejte, sídla, špice jako střely, tu ohyzdu píchejte.

4. Copak se, nastojte, stalo, ach když to mám vyřknouti, zatřesu se hned nemálo a musím se leknouti; již jest zjevno, není tajno, ač ? hroznému podivu, že jest zabil a odpravil i vo-dřel švec kobylu.

5. Jestli pak to ale možné, aby kdo z toho cechu konal to dílo přehrozné ? největšímu posměchu; neb v každý čas jen vždycky ras bere se k tomu dílu, ba již jest tak, není jinak, že vodřel švec kobylu.

6. Místo se neprozrazuje, jenom toliko skutek, ač se všudy vyjevuje při tom cechu zármutek; chodí smutně a ukrutně činí vzhled zraku svýmu a tak sami znáti dají, že švec vodřel kobylu.

7. Nejprv ho obžalovali při vzáctným magistrátu, z knihy své ho vymazali, že přej již patří katu; že již hoden, není roveň, jim v řemeslnickém dílu, když tak lite, ač pak v skrytě, zabil, vodřel kobylu.

8. O jakého tu běhání po mnoho dní trvalo, sem tam pilné vyptávání, ani spát jim nedalo; po všem předce toho ševče,