pak, co nasbírali Bartoš a Peck (a Koželuha). Z obou map plyne souhlasně, že nejvíce písní sebráno mezi moravskými Slováky a Valachy, pak na Brněnsku. Autor těchto map, p. Ant. Novotný, řídící učitel ve Velkých Pavlovicích, sbírku Sušilovu uvádí s více než 1300, sbírky pozdější pak s téměř 1800 písní.

Uvedeme-li výsledky všech těchto mapami znázorněných topografických šetření, pokud vůbec je to možno, v jednotný úhrnný přehled, nalezneme, že jmenovaným sběratelům před ruchem výstavním poskytly v Čechách Praha a kraje a na Moravě okresy asi v tomto vzestupném pořádku písňového materialu:

V letech dvacátých uherští Slováci měli první sbírku: »Písně světské lidu slovenského«, sebrané a vydané Pavlem J. Šafaříkem a J. Kollárem o dvou svazcích 1823 a 1827, v druhém rozmnoženém vydání 1834 a 1835; 25 nápěvů pro klavír upravených uveřejnil Vlad. Füredy r. 1837. Opětné pozdější podniky sběratelské, z nichž budiž zde připomenuto pouze »Sborníku slovenských národních piesní, povestí atd.« Slovenskou Maticí v letech sedmdesátých vydávaného, nemohly nikterak vyčerpati veliký poklad zpěvů lidu tatranského, zejména nápěvů slovenských u porovnání