s českými a moravskými nebylo známo tolik, kolik zvláštnost a zajímavost jejich zasluhovala. Pokus mezeru tu vyplniti sbírkou co možná obsáhlou stal se v Turč. sv. Martině r. 1880 vydáváním »Slovenských spevů«, pořádaných Janem Kadavým (později K. Ruppeldtem) a poskytl již valně přes tisíc písní i s nápěvy. (Výběr ze »Slovenských spevů« v klavírní úpravě M. Francisciho ve dvou sešitech po 100 písní nazývá se »Trávnice«) Že sběratelská činnost »Pohád-kové komise Slavie« zasahovala také nejen na Moravu, ale i na Slovensko, samo sebou se rozumí. Konečně nelze mlčením pominouti zajímavý doklad známé horlivosti, s níž Božena Němcová pečovala o sbírání lidopisného materialu slovenského: list (patrně z let padesátých), jímž zesnulému skladateli Jos. Drahorádovi doporučuje Miču drotára, který mu dvaadvacet začátky svými uvedených slovenských písní zazpívá.

Na stěně nad skříněmi lidové písni věnovanými umístěny vedle zmíněných map topografických i obrazy některých předních sběratelů: Jana z Rittersberka (pěkná olejová malba Machkova), K. J. Erbena, F. Sušila a F. Bartoše. Významnou ozdobou byl zde konečně známý krásný Suchardův relief »Ukolébavka«.

Dvojice vitrin zvlášť postavených znázorňovala úspěchy nejnovějšího ruchu sběratelského: bylyť zde vyloženy četné sbírky rukopisné přímo pro Národopisnou výstavu naši pořízené. Jestliže vůbec již celá výstava, pokud lidopisný material poskytovala, v hlavním paláci právě tak jako v dědině, překvapovala hlavně tím, že material ten v hojnosti a rozmanitosti před tím netušené předkládala zejména i pokud se království týče, v němž stopy svérázné hmotné i duchové práce lidu českoslovanského jsou jinak méně patrné než na Moravě a v uherském Slovensku: v oddělení lidové písně mohl na malém prostoru býti podán doklad k tomu tím poučnější a tím zajímavější, že opíral se prostě o jakousi statistiku toho, co přípravami k výstavě bylo získáno nového v oboru lidové písně a hudby. Výsledek byl mnohému přímo neuvěřitelný. Vždyť nejeden osvědčený přítel zpěvu lidového s bolestnou resignací hlásal, že zpěv ten vůbec a v Čechách zvláště tou měrou ustupuje a hyne, že sotva bude možno za našich dnů nasbírati tolik nových písní, především pak nápěvů, aby se tím poklad Erbenem nastřádaný nějak rozmnožil. A hle, během několika málo let sebráno jen v Čechách — dle odhadu pouze přibližného, ale nikoliv upřílišeného — okolo 1800 nápěvů, z nichž po odečtení toho, co již jest známo nebo co v sbírkách těch se opakuje, zbývá přece alespoň 1000—1200, ne-li ještě více nápěvů nebo variantů dosud tiskem neuveřejněných. Sluší při tom podotknouti výslovně, že právě ti sběratelé, kteří mohli se