vykázati žní nejbohatší, již předem zasílali jen to, co v Erbenově sbírce nápěvů nenalézali. Výtěžek z Moravy byl ovšem značně menší, ač i zde počet nově nasbíraných nápěvů a variantů dosahuje půl tisíce, počítáme-li právem i všechno to, co následkem národopisného ruchu výstavu předcházejícího a zejména u příležitosti krajinských výstavek a slavností po různu již vytištěno bylo. Avšak nesmíme zapomínati na veliké množství nápěvů, jež v letech osmdesátých nasbírali a vydali neúnavní moravští pracovníci na poli tom, přede všemi arci Fr. Bartoš. Čechy, před tím Moravou značně předstižené co do hojnosti hudebního materialu písňového, prostě doháněly, pokud možno bylo — a výsledek odměnil práci tu měrou netušenou.

Leccos pozoruhodného bylo sice na výstavě rozptýleno i po jednotlivých odděleních krajinských; přece však zmíněné dvě skříně byly s to, podati celkový přehled toho, co nového bylo získáno, ba namnoze snad i před zapomenutím zachráněno pro naši hudební a básnickou folkloristiku. Největší příbytek pochází z Domažlicka: pražský hudební odbor výstavní zavdal k tomu podnět, že zvláště zkušený a obratný sběratel vyslán byl výkonným výborem N. V. Č. mezi Chody, aby tam pozornost svou věnoval hlavně lidové hudbě nástrojové, a to především dudácké. Byl to pan Ludvík Kuba, jenž za poměrně krátkou dobu jednoho měsíce zapsal nejen přes půl sta ukázek lidové hudby nástrojové, z nichž dobrá polovice byly partitury t. zv. »malé« nebo »selské muziky« (zpěv, klarinet, housle, dudy), nýbrž i pět set pouhých nápěvů písňových ve sbírce Erbenově neobsažených. Další značný příspěvek (262 nápěvů] došel z opačných národnostních hranic českých, z Úpice v Krkonoších od odb. učitele p. K. Kořízka a pí. Bož. Čapkové. Veliký počet písní zaslán též z Horažďovska a Strakonicka od několika sběratelů, z nichž p. Št. Vydra sám zapsal ke dvěma stům nápěvů, prostřednictvím p. prof. V. Duška odevzdáno valně přes sto nápěvů hlavně z Písecka, plné sto nasbíral p. Al. Jakubec v Libunci (Podkrkonoší), přes 50 p. Ant. Sakař v Sobotce, dále větším počtem přispěly Říčany (pp. Jos. Jareš a K. Victorin), Plzeňsko (pan M. Kozák), pak Sušice, okolí Nymburské, Holicko, Mnichovo Hradiště a četná jiná a jiná ještě místa, většinou prostřednictvím svých odborů národopisných — nehledě ani k písním obsaženým ve sbírkách tanců, v zápisech zvykoslovných, zejména v popisech svateb, jakož i v některých pestrých, na písně dosti bohatých snůškách nejrozličnějšího materialu lidopisného vůbec, a konečně i to musíme připsati na vrub celého ruchu výstavního, co již v době příprav uveřejněno v odborných časopisech, zejména v »Českém Lidu«.