nůcka sesilována polními hlídači) ; jsou oděni v stejné velké pláště s červeným lemováním a obuti v těžké boty. Na hlavě mají »kaškety«, také lemované. V ruce si nese každý starodávnou halapartnu, na knoflíku visí mu píšťala na poplach.

Tak vystrojena vychází ponůcka krokem vážným, odměřeným, těžkým ze strážnice. Na náměstí vyčká, až hodiny bijí, pak se rozestoupí jednotlivci na různé strany města a jeden po druhém zpívají jdouce každý celou píseů. Na zpěv ponůcky musí čekati pověžný na cimbuří věže a po každém ponocném zvlášť obě sloky opakovati. Ponůcka zpívá čtyřikráte, pokaždé na jiné straně města, a po ní pověžný, ovšem také čtyřikráte, pokaždé na jiné straně věže a obrácen do jiné čtvrti města.

Prostá, velebná slova a vážná, dojemná melodie písně, zpívané tak osmkráte po sobě a pokaždé jiným hlasem, na jiném místě, z úst pověžného pak větrem všelijak lámané a dušené, působí v té tmě a v tom tichu nočním opravdu velebně. Hosti domácí vzpomínají při tom zpěvu bezděky na dávný život, dávnou slávu královského města i slavného kraje, jenž tu na stráži jest vlasti . . .

Zpěv ponůcky v Domažlicích:

Na Moravě sebrali písně ponocenské a hlásného Fr. Sušil a Fr. Bartoš. Starobylý obyčej vítati nový rok na věži písněmi, hudbou, i provázeti zpěvem hodiny od 9 do 2 málokde se zachoval. V Příbore posavad trvá. Ponocný zpívá na věži na 4 světové strany: »Chval každý duch Hospodina, i Ježíše, Jeho Syna; odbila dvanáctá hodina. Zaopatřte světlo, oheň, ať není 'žádnému lidu škoden; odpočívejte s Pánem Bohem. Blahoslavená Boží Rodičko, Krista Ježíše matičko, ochraňuj naše městečko. Milý svatý Floriane, města našeho patrone, ochraňuj nás od ohně. Milý svatý Urbane, města tohoto patrone, ochraňuj naši ourodu zemskou. Svatý Jene Sar-kandre, spolu svatý Valentine, města tohoto patronové, přimluvte se za

Obr. 2. Jos. Černoch, hlásný v Příboru na Moravě, chystá se k uvítání nového roku.