str. 10
Hromnic každého roku chodí dospělí lidé na Plzeňsku, nejvíce okolo Radnic s blikačem, okolo Prahy bukálem neb brumbálem po vesnicích do kola, od domu k domu po koladě. Bukač jinak brumbál jest baňka čili hliněný žbán aneb konévka dřevěná, měchýřem neb kůží nad dírou potažená a tkanicí pevně okolo hrdla ovázaná, aby měchýř neb kůže, vždy jako na bubnu natažená zůstala. Pod kůží neb měchýřem mají střevovou strunu, od jedné sírany hrdla k druhé přivázanou, kteráž se měchýře neb kůže dotýká; aneb jen na několik uzlů uvázanou tkanici uprostřed skrze kůži protaženou, kterouž uprostřed díry koledník třikrálovy za žíně neb vlašině (jakž na Plzeňsku říkají) uvázanou, prsty nasliněnými (jako když dojí) tahá, ona bručivý hlas, huhuhuhu! ze sebe vydává a tři královi
koladníci, kadidlem světnice (snad svat-nice) vykuřujíce, zpívají: My tři krá.-lové jedem k vám (V. Králové přicházíme k vám), štěstí, zdraví přejeme vám atd. — Přídavek: Herodes král kouká z okna, vidí tři krále zdaleka. Ráme, Ráme, Ráme! Koledy žádáme. Po dokončené písni udeří jeden z tří králů proutkem třikráte na stůl, řka: »Ramši, Ramši, Ramši! (někde Remši neb Remeši říkají) co nám udělíš aneb dáš?« Na to jim hospodář peníz a hospodyně trochu mouky neb hrachu, vejce aneb chleba nadělí.
O slavnostech jarních v Praze, o Velkonočních svátcích, o Slamníku, o Fidlovačce opět brumbálky malými točí, vrčívají a lidem je prodávají. Mezi vánocemi a třemi králi také na Táborsku a Budějovicku tři koled-níci chodíce s bručálem čili brumbálem, zpívají takto: Hej, Vánoce! na Vánoce, přiletěla křepelice. Baba sedí za kamny, vylizuje kuthany. Kocour na ni vrčí, že ji dolu strčí. Kohout na ní kokrhá: že ji kožich roztrhá. Po přání a zpěvu hospodyně koledníkům housku, jablka a ořechy a hospodář peníze udělí a koledníci jdou o dům dále, až obejdou celou ves dokola, a pak o koledu se rozdělují.*)
Erben líčí obchůzku s bukačem jako Krolmus, přidávaje koledu bukačovou: Buků, buků, buků! otevřete ruku, panímámo zlatá, vyjděte mezi vrata, koledy nám dejte, nic se nám nesmějte. Co nám dáte, to vezmeme: marcipány jsou pro pány, a zemáky pro sedláky. Jestli nám nic nedáte, na hrncích to shledáte: mlynářova slepice nazobá se pšenice, schází vám všecky hrnce s police.**)
*) V. S. Sumlork (V. S. Krolmus), Staročeské pověsti I. V Praze 1845, str. 471-472. **) Erben, Písně, vyd. 2., str. 43.
